Přesný čas | Přesný čas online | Atomové hodiny | Přesný čas ve světě | Časová pásma | Kalendáře | Astronomie

Online přesný čas podle atomových hodin v ČR | Hodiny online | Přesný čas ve světě | Časová pásma | Proroctví

17.11. | Den boje studentů za svobodu a demokracii

Mezinárodní den studenstva a den boje studentů za svobodu a demokracii - 17. listopad

Mezinárodní den studentstva, někdy též Světový den studentstva, je připomínkou pochmurných dějin a tragických událostí českého národa v období od 28.října 1939 do 17.listopadu 1939 v tehdejším protektorátě Čechy a Morava. Slavnostně byl vyhlášen v roce 1941 v Londýně při příležitosti druhého výročí těchto událostí. Toto se stalo za podpory Mezinárodní Studentské Rady, která již tehdy byla složena delegáty z 26 zemí světa. Mezinárodní den studentstva si sice připomínáme již od roku 1941, avšak až roku 1996 byl Janu Opletalovi In Memoriam propůjčen řád T.G. Masaryka 1.třídy. 

Mezinárodní den studentstva je tedy jediným dnem mezinárodního významu, který má český původ

Mezinárodní den studentstva je tedy jediným dnem mezinárodního významu, který má český původ, neboť právě násilná smrt Jana Opletala ( 1915 – 1939 ) , studenta lékařské fakulty Karlovy Univerzity, který 11.listopadu 1939 zemřel na následky střelby při protinacistické demonstraci během německé okupace, se stala fakticky podnětem k celosvětovému aktu odporu proti nacismu a fašismu. 28. října 1939, v den výročí založení samostatného československého státu, tehdy v Praze proběhly silné protinacistické demonstrace, kterých se Jan Opletal aktivně zúčastnil. Tyto nepokoje byly nacisty tvrdě potlačeny, a to zejména střelbou do neozbrojených demonstrujících. Jan Opletal byl při zásahu vážně zraněn střelou do břicha a navzdory veškeré snaze lékařů 11. listopadu 1939 umírá. 

Záhadná smrt Jana Opletala v roce 1939 na demonstraci proti nacistické okupaci

O smrt Jana Opletala se v té době zajímala i německá policie a tajné služby, což lze vysvětlit tím, že podle lékařské zprávy byl střelen zblízka, a nemusel tedy být postřelen náhodně, ale cíleně – buď přímo tajným agentem gestapa proto, aby byl zadán důvod pro odpor českého lidu, což by následně ospravedlnilo brutální zásahy proti českému obyvatelstvu, a nebo některým z nacistických studentů, kteří v té době již byli vybaveni revolvery, snažíce se násilím umlčet ty studenty, kteří nejaktivněji proti fašismu vystupovali : Opletal totiž několik dní předtím vystoupil ve studentské radě a nacistickou diktaturu veřejně odsoudil. 

Pohřeb Jana Opletala se stal manifestací českého lidu proti fašismu

Pohřeb Jana Opletala se 15. listopadu 1939 stal další manifestací českého lidu, na kterou o dva dny později okupanti tvrdě zareagovali. Pohřbu předcházely dny plné napětí. I přesto, že ministerstvo vnitra protektorátní vlády již několik dní předem vydalo naléhavý oběžník s tím, aby, cit. „každý šel tento den za svou obvyklou prací, neboť tak vykoná nejlepší službu svému národu", došlo ke spontánním demonstracím nejen v Praze, ale i v dalších městech. Na těchto shromážděních zaznívají protiněmecká hesla i česká hymna i husitské chorály. Česká policie však nezasahuje, a tak dochází k prvním srážkám rovnou s německými ozbrojenými silami.

Represe proti českému obyvatelstvu ze strany fašistické diktatury

Tyto události, tedy odpor českého obyvatelstva, nenechaly okupanty v nečinnosti, a tito se rozhodli pro další  represe : ty na sebe nenechaly dlouho čekat - výsledkem bylo uzavření všech českých univerzit a kolejí říšským protektorem  Konstantinem von Neurathem ( 1873 – 1956 ), veteránem první světové války a důstojníkem SS v hodnosti SS-Obergruppenführera, tehdy nejmocnějšího muže v protektorátu Čechy a Morava. Tímto násilným aktem fakticky došlo k  umlčení české inteligence. Budovy vysokých škol tehdy obsadily německé instituce, mezi které patřila zejména Německá univerzita v Praze, a která se stala jednou z nacisticky nejagresivnějších vysokých škol v Německé říši.  V roce 1939 Následovalo zatýkání, poprava devíti studentských představitelů, vpád jednotek SS do studentských kolejí a uvěznění cca 1200 studentů z Prahy, Brna, Příbrami a Olomouce v koncentračním táboře Sachsenhausen, kde více než dvě desítky z nich nalezly smrt. 

Neznámé oběti nacistického teroru v roce 1939

V den, kdy byl postřelen Jan Opletal, byl během demonstrace nacisty zastřelen i o dva roky mladší pekařský pomocník Václav Sedláček ( 1917 – 1939 ), který však zemřel během převozu do nemocnice. Sedláčkův pohřeb se konal 4. listopadu 1939 v utajení na hřbitově v Braníku, kdy sde mohli zúčastnit pouze jeho nejbližší rodinní příslušníci. Noviny v té době podléhaly silné nacistické cenzuře : byl vydán příkaz o pohřbu neinformovat. Navíc byl celý pohřeb monitorován příslušníky Gestapa, nacistické tajné státní policie. Sedláčkův hrob přestal být vzhledem k tragickému osudu rodiny v průběhu nacistické okupace udržován a následně došlo i k jeho zrušení.

Připomínka smrti Jana Opletala a Václava Sedláčka v roce 1939

V současnosti je věčnou připomínkou smrti Jana Opletala a Václava Sedláčka na místě, kde byl zastřeleni, pamětní deska na zdi farské zahrady v Žitné ulici v Praze 2 na Novém Městě. Na této pamětní desce je latinský nápis s citátem řeckého básníka Horacia "Non omnis moriar“, tedy nezemřu všechen. Zajímavostí je, že se v Praze 2 nachází i podstatně méně známá pamětní deska, a to z bílého mramoru na domě čp.1966 v Jenštejnské ulici s textem: „Zde žil student Jan Opletal".

V české historii se ovšem 17. listopad znovu zapsal do dějin v roce 1989

V české historii se ovšem 17. listopad znovu zapsal do dějin po 50.letech, tedy v roce 1989 jako sametová revoluce, (slovensky něžná revolucia ) kdy takto označujeme období revolučních změn v Československu mezi 17.listopadem 1989 a 29.prosincem 1989, které vedly k pádu komunismu v České republice a zásadní změně politického zřízení. Revoluci označujeme jako sametovou především pro její nenásilný charakter. 

Demonstrace za svržení komunistického režimu v České republice

Demonstrace v roce 1989 nebyla spontánní - již v říjnu 1989 naplánovala organizace Nezávislé studentské sdružení STUHA na 17. listopad 1989 pietní akci k 50. výročí uzavření českých vysokých škol nacisty. Akce se měla odehrát na pražském Albertově, kdy hlavním účelem mělo být uctění památky Jana Opletala. Radikálnější proudy v tomto hnutí však již uvažovalo o využití této akce k vyjádření nespokojenosti se současnou společenskou situací. Není bez zajímavosti, že k organizaci pietní akce se připojila i pražská organizace Socialistického svazu mládeže (SSM). Aby však mohla být akce oficiálně povolena, organizátoři byli donuceni vzdát původně zamýšleného plánu na pochod do centra města. Místo toho měla demonstrace zamířit opačným směrem, na Vyšehrad. 

Schválení demonstrace v listopadu 1989 vedením KSČ

Tato podoba demonstrace byla nakonec ústředním výborem KSČ a následně i obvodním národním výborem schválena. Od samého začátku demonstrace docházelo ke skandování protikomunistických hesel, např. "Masaryka na stovku" či "Jakeše do koše". Po skončení oficiální části demonstrace se dav neplánovaně vydal do centra města a přibližně 5 000 lidí pokračovalo směrem na Karlovo náměstí. Ve snaze zastavit pochod přehradily bezpečnostní složky Vyšehradskou ulici, ale zadní část davu tlačila na část přední, čímž došlo k nárůstu paniky a tlaku a policejní kordon byl protržen. K zablokování přístupu do centra zabránily až přivolané posily.

Velmi zajímavé je chování čelních představitelů KSČ, které však již bylo vystaveno silným vnitrostranickým rozporům, kdy nejvyšší představitelé této strany, armády i bezpečnosti mezi sebou navzájem soutěžili o politickou moc. 

Miloš Jakeš

Tehdejší generální tajemník KSČ Miloš Jakeš / občanským jménem Milouš Jakeš / ( * 1922 ) do událostí listopadového převratu téměř nezasáhl. Již na setkání s předsedy okresních výborů strany v kulturním domě na Červeném Hrádku 17. července 1989 se snaží mobilizovat kádry strany, ale mimovolně přiznává, že komunistická strana a stávající nomenklaturní vedení je na konci svých sil. Tento projev se pro slabost, sebelítost a nechtěný humor prvního představitele státu přispěl k pádu komunistického režimu ČSSR.  V úterý 21. listopadu 1989 Miloš Jakeš vystupuje v televizi s projevem, že linie socialistického rozvoje státu nebude opuštěna : v noci z 21. na 22. listopadu se na území Prahy přesunovaly pořádkové posily v počtu 4000 mužů z řad Lidových milic, které však nezasáhly a dodnes není jasné, kdo za jejich povolání nese odpovědnost.

Miroslav Štěpán

Nejrazantněji se projevil v průběhu listopadových událostí Krajský tajemník KSČ Miroslav Štěpán ( 1945 – 2014 ),  který se ještě zpočátku pokoušel o politické manévrování. 23. listopadu 1989 navštívil továrnu ČKD v Praze a před zaměstnanci vystoupil s projevem, v němž mimo jiné prohlásil: „v žádné zemi, ani v rozvojové ani socialistické a kapitalistické neexistuje to, aby patnáctiletý děti určovaly, kdy má odejít prezident nebo kdy má přijít a kdo jím má být. A to se bohužel stalo“. Demonstranti jeho projev přerušovali výkřiky: „nejsme děti“ a jeho projev musel být po necelých třech minutách ukončen. Miroslav Štěpán se u velitelů SNB dožadoval rozehnání demonstrace, avšak nebylo mu vyhověno, neboť se velitelé drželi rozkazu z ministerstva vnitra "nezasahovat". 

Alojz Lorenc

Tento rozkaz vydal Genpor. Alojz Lorenc ( * 1939 ), poslední náčelník Státní bezpečnosti. Tento rozkaz později odůvodnil tím, že nechtěl více pobouřit občany socialistického státu. Zajímavostí zůstává, že generál Lorenc upozorňoval již na počátku roku 1989 vedení KSČ o náladách ve společnosti, které mohou vést k masovým nepokojům, avšak ÚV KSČ jeho zprávám nevěnoval pozornost. 

Lubomír Štrougal

Lubomír Štrougal ( * 1924 ) byl dvacet let členem nejužšího vedení KSČ a spolu s Gustávem Husákem ( 1913 – 1991 ) původně patřil k představitelům normalizace po roce 1968. Lubomír Štrougal však původní ostré křídlo ve vedení KSČ opustil a postavil se po nástupu Michaila Gorbačova na stranu reforem a přestavby (perestrojky), jeho křídlo ale vnitrostranický boj prohrálo. 10. prosince 1989 rezignoval na mandát poslance Federálního shromáždění a na členství v ÚV KSČ a začátkem roku 1990 byl vyloučen z KSČ. 

Ladislav Adamec

Velmi zajímavou postavou listopadu 1989 je pak rovněž i dlouholetý nejvyšší funkcionář Komunistické strany Československa Ladislav Adamec ( 1926 – 2007), za normalizace místopřeseda i předseda vlád České socialistické republiky a Československé socialistické republiky, poslanec České národní rady a člen Ústředního výboru KSČ. V průběhu sametové revoluce reprezentoval reformní křídlo uvnitř KSČ. 19. listopadu v nočních hodinách přijal Ladislav Adamec přijal zástupce iniciativy Most, 21. listopadu se, bez souhlasu vedení KSČ, sešel se zástupci OF a na schůzce uznal, že jsou nutné společenské změny, že je ochoten přehodnotit postoj k roku 1968, ale trval na tom, že chce udržet pozice KSČ. O dva dny později odletěl do Moskvy na konzultaci s Michailem Gorbačovem, který jej však nepřijal. Následně a ÚV KSČ Adamce nakonec  nezvolil do nového předsednictva. 26. listopadu byl Adamec pozván Občanským fórem, aby promluvil na manifestaci na Letenské pláni a 800 000 přítomných zprvu premiéra přijalo vlídně, protože byl prvním představitelem vládnoucí moci, který se setkal s občanskými iniciativami. Na konec projevu však byl vypískán, neboť vyslovil nesouhlas s plánovanou generální stávkou s ohledem na ekonomiku a stabilitu země.

V Praze se rovněž konalo 26. listopadu setkání delegace ÚV NF ČSSR a vlády ČSSR vedené předsedou vlády Ladislavem Adamcem s představiteli Občanského fóra v čele s Václavem Havlem. 3. prosince jmenoval prezident republiky Gustáv Husák novou vládu, opět s předsedou Ladislavem Adamcem, kdy z 21 členů vlády bylo 16 komunistů. OF i VPN tuto vládu odmítli a 7. prosince Adamec ze své funkce předsedy vlády odstupuje. Ladislav Adamec byl jediným komunistickým politikem, který byl ochoten s představiteli opozice jednat, jednal a který v pozadí prosadil v tehdy již hroutícím se vedení KSČ mnoho změn, které umožnily následné faktické předání moci po jeho abdikaci : 

Marián Čalfa

Prvním „svobodným“ předsedou federální vlády se stává Marián Čalfa ( *1946 ) a členem týmu, který za KSČ jednal se zástupci Občanského fóra a VPN. Tato vláda dovedla zemi k prvním „svobodným volbám“.  Marián Čalfa byl jmenován premiérem na základě jmenování prezidentem Gustávem Husákem, neboť si přál zabránit Alexandru Dubčekovi ( 1921 - 1992 ) v cestě na Hrad. Proč ?

Alexander Dubček

Mezi 3. a 5. lednem 1968 se plénum ÚV KSČ rozhodlo oddělit funkce prvního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta republiky a zbavilo Antonína Novotného funkce prvního tajemníka ÚV KSČ. Na jeho nástupci se však předsednictvo nemohlo dohodnout a jako kompromisní řešení byl tehdejším prezidentem Antonínem Novotným ( 1904 - 1975 ) navržen tehdejší první tajemník ÚV KSS ( Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska ) Alexander Dubček, jenž chtěl pokračovat v liberalizaci komunistického režimu. V červenci 1968 vtrhla v noci z 20. na 21. srpna vojska pěti států Varšavské smlouvy bez vypovězení války do ČSSR, obsadila území a zmocnila se postupně kontroly nad celým státem. S tím Novotný zásadně nesouhlasil. Sovětští vojáci zatkli a odvlekli Alexandra Dubčeka, Josefa Smrkovského, Oldřicha Černíka, Františka Kriegela a další vedoucí představitele KSČ do Moskvy. Prezident ČSSR Ludvík Svoboda spolu s delegací, kterou tvořili Gustáv Husák, Vasil Biľak, Alois Indra aj. odletěl do Moskvy, kde požadoval, aby se jednání zúčastnil i Dubček a ostatní uvěznění komunističtí předáci. Sověti propustili jen Dubčeka, Smrkovského, Špačka a Šimona, které z vězení „v lesích“ dopravili do Moskvy 24. srpna. Následuje období  "normalizace", jejímž představitelem byl právě Gustáv Husák. Bylo by pro něj skutečnou potupou, kdyby se právě Dubček, jeho největší oponent stal příštím Československým prezidentem - samozřejmě s požehnáním Ruska. Podle federálních zákonů se nemohl stát prezidentem Slovák, pokud byl předseda vlády byl rovněž Slovák : bylo tak splněno poslední přání politika, který reprezentoval období více než jedné generace našich předků.

Gustáv Husák

Gustáv Husák ( 1913 - 1991 ), prezident Československé socialistické republiky, odstoupil 10. 12. 1989 a Občanské fórum začalo prosazovat na jeho místo Václava Havla. Gustav Husák patřil nejen k vlastencům a bojovníkům proti fašismu. Patřil k lidem, kteří měli významný podíl na vedení Slovenského národního povstání a také jako prezident ČSSR se nejvíce zasloužil o industrializaci velmi zaostalého Slovenska. V listopadových dnech roku 1989 se zachoval jako zkušený politik, když vyslyšel hlas veřejnosti a jmenoval novou vládu "Národního porozumění". Gustáv Husák listopadových dnech byl jedním z tehdejších československých politiků, kteří odmítli situaci řešit násilím, čímž přispěl ke klidnému průběhu převratu. Údajně řekl : "Chybovali sme a keď to tak má byť, nech je to tak."


Poslanecká sněmovna - Federální shromáždění Československé socialistické republiky

Mariánu Čalfovi rovněž nelze upřít, že se výrazně zasadil za zvolení neznámého Václava Havla prezidentem, kterého volilo ještě staré předlistopadové Federální shromáždění : Ani jeden z poslanců nehlasoval proti. Jednalo se nejdramatičtější volbu prezidenta a co do významu srovnatelnou s první přímou volnou prezidenta v České republice, co do společenské situace. Volba Václava Havla prezidentem Československé socialistické republiky na konci roku 1989 byla však historicky nejzajímavější.