Přesný čas | Přesný čas online | Atomové hodiny | Přesný čas ve světě | Časová pásma | Kalendáře | Astronomie

Online přesný čas podle atomových hodin v ČR | Hodiny online | Přesný čas ve světě | Časová pásma | Proroctví

Vážíme si Vaší důvěry a děkujeme Vám za návštěvu.

Jako vzdělávacímu projektu financovanému pouze ze soukromých zdrojů nám dovolte, abychom Vás požádali o jakýkoliv, i drobný příspěvek na provoz.

Číslo účtu: 260 116 00 17 / 2010

IBAN: CZ2320100000002601160017

BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

Účet není transparentní. Všem zašleme rádi aktuální výpis z bankovního účtu na vyžádání.

DĚKUJEME VÁM !

25.12. | První svátek vánoční

Vánoce, symbolika Štědrého dne a První svátek vánoční

Athanasius AlexandrijskýŠtědrý den. 24. prosinec a vánoční čas vůbec měl již pro naše dávné předky velmi zvláštní kouzlo proměňující se v drobné rituální úkony pro zajištění zdraví celé rodiny, dobytka, hezkého počasí či bohaté úrody a dostatku peněz. Tyto lidové zvyky můžeme v českých zemích pozorovat již od 14. století, avšak není zcela jednoznačné, zda v některých částech naší vlasti tyto zvyky nepřetrvávaly již podstatně dříve. Štědrý den se tak proměnil v doslova 24 hodin plných kouzel a magických úkonů; a to jak paradoxně ve spojitosti s křesťanskou tradicí, tak samozřejmě i v rámci již zažitých pohanských zvyků. 

Štědrý den začínal poslední adventní jitřní mší, na které kněz požehnal různým artefaktům, kterými si lidé zdobili své domovy, ač propojení s přetrvávající pohanskou tradicí je zde více než zřejmé. Oběd pak měl postní charakter bezmasých jídel, kdy se jako tradiční pokrm podával houbový kuba či hubník : oba dva recepty se liší vždy podle oblasti. Různé varianty na totéž téma se v českých a moravských domácnostech udržují dodnes.

Dvacátý pátý prosinec se každoročně slaví den narození Ježíše Krista

Dvacátý pátý prosinec se každým rokem slaví nejen v Evropě den narození Ježíše Krista. Bible nám o tom vypráví takto : ( Lukáš 2, 1 – 7 ) „Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.“ Narodil se tedy dlouho očekávaný a předpovídaný Boží syn a Vánoce jsou tak odpradávna stabilním a druhým nejdůležitějším křesťanským svátkem : avšak až v roce 354 n.l. byly Vánoce oficiálně uznány papežem Liberiem ( ponifikát 352 - 366 ) k datu 25. prosince.

Vánoce a papež Liberius

Liberius po první, převážnou část svého pontifikátu doslova bojoval s císařem Konstantinem II. ( 317 – 361 ) o učení jednoho z hlavních myslitelů tehdejší církve, biskupem Atanášem Aleksandrijským ( Anasthasius ) ( 295 – 373 ) o ariánství. Boj proti ariánství byl Anasthasiovým životním posláním, neboť v božství Ježíše Krista spatřoval základ křesťanské víry. I to byl jeden z důvodů, proč pro něj arianismus představoval konec křesťanství. Ariánské učení, že Ježíš Kristus je stvořená bytost, spolu s Duchem svatým podřízená Bohu Otci, dostalo v raném středověku výrazně politický význam. Ariánství chápalo Krista jako církev a Ducha svatého jako vzdělanost podřízené Bohu Otci. Z toho pro ariánství vyplývalo, že pak církev musí být plně podřízena panovníkovi, císaři, jakožto otci. Fakticky se tímto chápáním odstraňovala moc papeže jako římského biskupa a potažmo pak celé církve. Politické a mocenské uspořádání společnosti se v raném středověku odvozovalo z teologických představ a panovník se chápal jako pozemský otec. Nauka o podřízenosti Syna a Ducha svatého jednomu Otci pak přirozeně znamenala, že církev i vzdělanost je jednoznačně podřízena panovnické moci, že biskupové jsou vazaly lokálních vládců a musí jim tedy sloužit. První ekumenický sněm církve v Nikáji ( Niceji ) v roce 325 n.l. arianismus odsoudil a schválil tzv. nikájské vyznání víry.

Sirmijský koncil a změna v náboženském učení

Liberius odmítl Atanášovo učení odsoudit a uvedl, že sám se neucházel o papežskou moc, ovšem pokud již byl zvolen, musí pokračovat v díle svých předchůdců, kteří ariánství odsoudili. Císař Konstantin II. na papeže Liberia naléhal, aby ariánství znovu přijal jako základní církevní politickou myšlenku, avšak ten to trvale odmítal. Když se na milánském koncilu ( 355 ) opět nepodrobil a nedal se přesvědčit ani bohatými dary, císař papeže nakonec poslal do bulharského vyhnanství a zinscenoval volbu vzdoropapeže Felixe II. Tlak, který císař vytvářel již Liberius nevydržel a na koncilu v Sirmiju ( Srbsko ) podepsal tzv. 3. sirmijskou formuli, která dosavadní církevní dogmata upravovala ve prospěch ariánského učení, čímž se výrazně posílila panovníkova moc. Třebaže císař papeže Liberia omilostnil a vzdoropapež Felix II. byl následně vyhnán, Liberius se následně zdaleka netěšil vážnosti ani mezi duchovními, ani mezi lidem pro svůj čin, kdy „zapřel základ křesťanského učení“ a třebaže po Konstantinově smrti ariánství znovu odsoudil, do smrti si nesl cejch člověka, který zradil církev. Faktem do dnešních dnů však zůstává, že teprve až zkoumáním současnými technologiemi bylo zjištěno, že 3 listy, které údajně Liberius podepsal byly podvržení a samotná 3. sirmijská formule byla upravena až po papežově podpisu. I tak však byla příliš všeobecná, a tak se z dnešního hlediska Liberius zachoval více než ctnostně. Liberius se tak stává paradoxně prvním papežem v historii katolické církve, který nebyl po smrti kanonizován.

Za Liberiova pontifikátu byl sestaven první seznam katolických papežů 

Za Liberiova pontifikátu byl sestaven první seznam katolických papežů a oficiální seznam mučedníků. U Římanů byl Liberius velmi oblíben, svědčí jejich úsilí, aby jej dostali zpět z vyhnanství, jejich nepřátelství ke vzdoropapeži Felixovi II. a úcta, projevovaná Liberiovi po jeho smrti. Náhrobní nápis o něm říká, že učil zákonu Božímu podle upřímného srdce, že byl slavným vyznavačem, holubicí beze žluči. Historickým paradoxem zůstává skutečnost, že ač byl Anasthasius poslán i za tichého souhlasu papeže pětkrát do vyhnanství, nikdy Liberia a jeho autoritu nezpochybnil. Císař Julián, který nastoupil na trůn po Konstantinově smrti pak kruh paradoxů uzavřel : usoudil, že spory zmítaná církev je slabá, nemožná sloužit jako opora pro znovu sjednocovanou říši, křesťanství opustil a oficiálně se vrátil k uctívání starých římských bohů. Vzdoropapežství, boj o principy ariánství a mnohaleté vyhnanství všech zúčastněných tedy vyšlo jako zcela liché.

Vánoce jsou tradičním svátkem narození Ježíše Krista

Vánoce jsou tradičním svátkem narození Páně, kdy jsou věčnou připomínkou narození Ježíše Nazaretského, podle Nového Zákona, narozeného v Betlémě. Naprosto přesné datum porodu nám není známo. Marek a Jan jej ve svém evangeliu neuvádějí, avšak zdůrazňují duchovní příbuznost s Janem Křtitelem, jednou z nejvýraznějších osobností Nového Zákona, jenž předpověděl příchod Syna Božího; Spasitele. Do dnešní doby není přesné datum zrození Krista známo, předpokládáme však, že se tak stalo podle mnoha názorů teologů i astrologických a astronomických výpočtů v jiném ročním období, kdy nejpravděpodobnější se jeví podzim. V evangeliích Nového Zákona se hovoří o pastýřích stád pod širým nebem, kterým se v noci zjevil anděl, aby jim o Ježíšově narození pověděl. Pravda je však taková, že v Izraeli se stáda pasou jen od března do listopadu. Poslední týden v kalendářním roce se časem oslav stal až ve čtvrtém století a zastínil tak pohanské svátky zimního slunovratu.

Ve vánoční křesťanské tradici se snoubí původní židovské zvyky

Narození Ježíše se datuje k roku 1 n.l. , který označuje Jeho narození, tou dobou však rok jako časová jednotka ještě zdaleka neexistoval - "rok jedna" je znám v evropské kultuře až od vrcholného středověku. Je třeba ovšem myslet na to, že křesťanská tradice je připomenutím této události, narození Spasitele, nikoli pro oslavu data samotného - význam narození Ježíše Krista pro současnou kulturu a pro lidstvo vůbec je zcela nepopiratelný. Před Vatikánskou reformou, se slavil 1. leden jako den Ježíšova obřezání. Ježíšovi rodiče, Židé, se řídili židovskou věroukou nařizujícím obřezání mužského potomka osmý den po narození. Dokonce i dnes si pravoslavní věřící připomínají tento v judaismu pro židovské muže posvátný akt. Pro pravoslaví je svátek obřezání Ježíše dokonce důležitější než zrození samotné, neboť znamená vstup božského potomka do společenství mužů a tím faktický počátek křesťanství.