Přesný čas | Přesný čas online | Atomové hodiny | Přesný čas ve světě | Časová pásma | Kalendáře | Astronomie

Online přesný čas podle atomových hodin v ČR | Hodiny online | Přesný čas ve světě | Časová pásma | Proroctví

31.10. | 31. října 1517 - Výročí reformace 95 tezí Martina Luthera proti odpustkům

31. říjen 2017 patří mezi jedny z nejvýznamnějších dnů v dějinách lidské kultury

Martin Luther31. říjen 1517 patří mezi jedny z nejvýznamnějších dnů v dějinách lidské kultury, v dějinách náboženského cítění a vztahu k Bohu, církvi, ale zejména ke světskému životu. Martin Luther zveřejnil svých 95 tezí proti odpustkům právě v dnešní den. 

Lutherovo vysvětlení milosti, kterou si nelze zasloužit, ale která vychází z božího přijetí na církev 16. století výrazně zapůsobila, což se projevilo v dějinách celé Evropy.

31. říjen 2017 je dnem, kdy Martin Luther vyvěsil 95 tezí proti odpustků na dveře zámeckého kostela ve Virtenberku

31. říjen 1517 se totiž do dějin evropské kultury a náboženského cítění zapsal jako den, kdy Martin Luther, německý kazatel pocházející z Eislebenu (10. listopadu 1483 Eisleben – 18. února 1546 Eisleben) údajně vyvěsil na dveře zámeckého kostela ve Wittenbergu 95 tezí proti odpustkům. Těchto 95 tezí kritizovalo poměry panující v tehdejší katolické církvi, kdy jedním z nejvýznamnějších témat bylo právě kupčení s odpustky. Martin Luther tím pokládá pevný základ pro zásadní reformaci církve a vzniká protestantství.

Přibití 85 tezí na dveře kostela je zpochybňováno

Vlastní přibití 95 tezí Martina Luthera na ony kostelní dveře, samo datum je samozřejmě více či méně sporné. Vždyť sami němečtí protestanští teologové nejprve zpochybnili datum a pak i vlastní vyvěšení. Je však třeba říct, že symbolismus potřebuje každá doba a symboly každý systém, zejména tedy ten nově se rodící. A tím směr, kterým se Martin Luther vydal bezpochyby byl. Dnes lze nalézt na vratech z bronzu vyrytých oněch 95 tezí. Je však třeba říci, že bez historického komentáře se Lutherův je dnes velmi obtížně pochopitelný. Zdá se totiž, jako by Luther zabrousil na témata, se kterými se věřící i nevěřící člověk ve svém životě občas potýká a není nám někdy jasné - či spíše je až zarážející, jak člověk své doby mohl být natolik pokrokový v zásadních otázkách, které ovlivňovaly kulturní, politické i náboženské smýšlení. Musíme mít totiž na paměti, že církev hrála v té době nejvýznamnější roli v dějinách Evropy.

Život Martina Luthera

Martin Luther se narodil 10. listopadu 1483 v Eisleben v hrabství Mansfeld. Absolvoval triviální, katedrální a farní školu, osvojil si velmi dobře latinu. V roce 1502 se stal bakalářem na univerzitě a o tři roky později, v roce 1505 byl promován mistrem svobodných umění. Rozhodl se vstoupit do řádu Augustiniánů k nelibosti svého otce a řádový život pojal velmi vážně a následně se rozhoduje pro kněžskou dráhu. Po vysvěcení se Martin Luther rozhoduje pro studium teologie a současně přednáší v klášterní škole filozofii. Jeho přednášky jsou odrazem meditativního přístupu k Bibli i teologického vývoje. Dostává do konfliktu se scholastikou, kdy její systém v roce 1516 napadá na veřejném slyšení. Na svou stranu získává mnoho ze svých kolegů a brzy se stává předním z vitemberských teologů a současně rozvíjí kazatelskou činnost.

style="display:block; text-align:center;"
data-ad-layout="in-article"
data-ad-format="fluid"
data-ad-client="ca-pub-6557227008945158"
data-ad-slot="8925341091">

Zásadním tématem se stává kritika odpustkové praxe.


Odpustky
, které věřící získal za finanční úplatu, církev nabízí možnost nahradit v tomto pozemském životě nevykonaná pokání a vymazat tím tresty za své hříchy. Odpustky vyhlásil papež Lev X. v roce 1515 pro financování stavby chrámu sv. Petra v Římě. Jednalo se v té době doslova o byznys, který vedla církev s vlastní naukou. Situace vyvrcholila, kdy se obrátil dopisem na braniborského biskupa, ve kterém žádá zastavení prodeje odpustků, které považuje ( zcela samozřejmě ) za falešnou záruku spásy. Spásu nám ve skutečnosti nabízí Kristus svou obětí na kříži, a to samozřejmě zadarmo. Ke svému listu Luther připojil i pověstných 95 tezí. Třebaže je v současné době přibití 95 tezí na vrata vitemberského kostela historiky zpochybňováno, jejich ohlas byl ve své době neuvěřitelný. Během velmi krátké doby se díky zdokonalenému knihtisku rychle rozmnožil po celé Říši. Lidé si je mohli přečíst ve své rodné němčině, která byla psána srozumitelně, bez příkras a odborných výrazů. Lidé zkrátka Lutherovi rozuměli a především to stálo za jeho úspěchem.

Názory Martina Luthera byly pokládány papežskou kurií jako rouhačské

Ohlasy na sebe nedaly dlouho čekat a třebaže Luther získal na svou stranu mnoho významných spojenců, jeho názory byly pokládány papežskou kurií jako rouhačské a jako útok na samotný úřad papeže a vyvstává vážná hrozba, že konflikt povede přímo k církevnímu rozkolu. Luther je předvolán ke slyšení, avšak k překvapení všech své učení neodvolal a navíc označil úřad papeže za Antikrista. V souvislosti s odsouzením a následným upálením Jana Husa rovněž zpochybňuje i autoritu církevních koncilů.

Bula Exsurge Domine jako reakce na Lutherovo učení

apež Lev X.Absolutním vrcholem Lutherova působení se pak stává rok 1520, kdy papež Lev X. Vydává bulu Exsurge Domine jako reakci na učení Martina Luthera. Bula odsuzovala 41 z 95 tezí a vyhrožovala Lutherovi exkomunikací z církve, pokud své učení do 60 dnů neodvolá. Luther samozřejmě neodvolal a jako protest veřejně kopii této buly spálil. Dne 10. prosince 1520, šedesát dnů poté, co Luther obdržel kopii tohoto této buly, svolali místní univerzitní fakultu a studenty, aby se shromáždili ráno u Elsterské brány ve Wittenbergu . Byly zapáleny ohně a spáleny spisy kanonického práva, papežská nařízení a práce scholastické teologie. Luther sám hodil kopii buly do plamene. Když to učinil, Luther údajně zvolal: "Protože jste zmátli pravdu Boží, dnes vás Pán zatratí", do ohně s vámi! Důsledkem byla jeho exkomunikace z církve v roce 1521. Historickým impulsem k této bule byla snaha poskytnout rozhodnou papežskou odpověď na rostoucí popularitu Lutherova učení. Současní badatelé reformace se však obecně shodují na tom, že tato bula je spíše "podivným dokumentem a vyhýbavým hodnocením Lutherových teologických otázek".

Martin Luther odmítá odvolat své učení

Převážná část veřejnosti však stojí za Lutherem, čehož je si vědom i císař, což má za následek v dubnu 1521 Lutherovo životní vystoupení před císařem. Martin Luther odmítá odvolat své učení s tím, že jeho svědomí je zajatcem Božího slova. Říká však rovněž, že je připraven své učení odvolat, avšak učiní tak pouze v případě, že bude prostřednictvím Písma a jasné rozumové úvahy přesvědčen o svém bludu.

Období papežské klatby a útěk na hrad Wartburg

Mezitím se jej papež uvrhne do klatby a Luther se po fingovaném přepadení tajně skrývá na hradě Wartburgu. Po dobu co je nepřítomen dochází ke značnému postupu reformace, kdy se začínají kněží ženit, mniši vystupují z klášterů, dochází ke změně ritu v rámci bohoslužeb. Do této doby spadá i Lutherův spor s jedním z předních humanistů Erasmem Rotterdamským o svobodě lidské vůle. Třebaže se Luther k vědeckému přínosu humanismu rozhodně nestaví zády, jeho postoj k novému hnutí se dá spíše označit jako skeptický.

Martin Luther žil bohatým rodinným životem

Martin Luther žil bohatým rodinným životem a rád se obklopoval přáteli, které bohatě hostil, což často zatěžovalo rodinný rozpočet. O ten se starala jeho žena, bývalá jeptiška Kateřina z Bory (1499–1552), se kterou měl šest dětí, z nichž čtyři se dožily dospělého věku a svého otce přežily. Luther měl výrazný vliv na soudobé reformátory a široké masy, které si získal zejména tím, že jeho spisy byly psány srozumitelnou a čtivou němčinou. Luther se po celou dobu stavěl skepticky k rozhovorům mezi katolíky a protestanty a podobný názor měl i papež, který tyto rozhovory, na rozdíl od Luthera, zcela odmítl.

Martin Luther umírá 18. února 1546 v Eislebenu.

Martin Luther umírá 18. února 1546 v Eislebenu. Jako místo jeho posledního odpočinku byl zvolen vitemberský zámecký kostel, právě ten kostel, na který vyvěsil svých 95 tezí proti odpustkům.

Dílo Martina Luthera

Martin Luther vytvořil dodnes fascinující dílo, kterého základem je používání němčiny jako jazyka srozumitelného všem vrstvám společnosti. Na svou dobu masovému rozšíření pak dochází pomocí modernizovaného knihtisku, kdy bylo vydáno více než 3700 kopií jeho 800 děl. 

Nejvýznamnějším Lutherovým dílem je německý překlad Bible

Nejvýznamnějším a nejpůsobivějším Lutherovým dílem je jeho německý překlad Bible, na kterém Luther pracoval již v době svého pobytu na Wartburgu. Nejprve vychází v září 1522 překlad Nového zákona, v roce 1534 již celá Bible.

Nejvýznamnější díla Martina Luthera :

Mezi významné a jedny z prvních Lutherových děl patří výklady jednotlivých částí Bible, zejména Žaltáře, kdy k nejznámějším patří výklad listu Římanům z let 1516–1517. Lutherovy výklady jsou velmi objemné a zahrnují zejména otázky učení a církevního života. Spolu s tím sepsal přes 2000 kázání, které byly velmi oblíbené, kdy mezi nejvýznamnější patří „Řeč o odpustku a milosti“ z počátku roku 1518, která měla podstatně větší dosah než prvních 95 tezí z podzimu roku 1517.

„Řeč o dobrých skutcích“ 1520

Spis je základem reformační etiky, kdy Luther říká, že dobré skutky jsou pouze ty, které přikázal Bůh a nejvyšším skutkem je víra sama o sobě. Co pak nevychází z čisté víry, je špatné. Víra se podle Luthera může uskutečňovat jen v činech a je svým smyslem naplněním prvního příkazu Desatera.

„Křesťanské šlechtě německého národa“ 1520

Spis určen říšským stavům, kteří drželi v rukách politickou moc v zemi. Martin Luther kritizuje církevní hierarchii, papeže, kritizuje, že pouze papež smí vykládat písmo a svolávat koncil a ve svém návrhu na reformu zdůrazňuje všeobecné kněžství věřících ve smyslu základní rovnosti před Bohem. Papež má být ostatním vzorem pokory, má se za svou církev modlit. Martin Luther vznáší požadavek odstranění kněžského celibátu a reformu výuky na univerzitách. Studium bohosloví se má soustředit především na Písmo v původních jazycích a revoluční je požadavek na přístup ke vzdělání i dívkám.

„O babylonském zajetí církve“ 1520

Martin Luther kritizuje situaci, kdy mravně pokleslá církev si činí nárok zaručovat a zprostředkovávat lidem skrze svátosti Boží milost, v čemž spatřuje hlavní důvod, proč se křesťané nacházejí v nesvobodě. Luther se staví proti učení proměny boží krve a těla v rámci eucharistie jako oběti, kdy spatřuje jako jedinou oběť modlitbu. Základem církve tedy nejsou podle Luthera církevní svátosti, ale ale slovo zvěstovaného evangelia, ve kterém se člověk setkává s Vykupitelem.

„O křesťanské svobodě“ 1520

Tento spis je shrnutím jeho reformačních snah, kdy Luther pojednává pojetí svobody tak, jak o ní mluví apoštol Pavel v prvním listu Korintským. Křesťanská svoboda je založena v osvoboditelském Božím činu, vykonaném za člověka bez jeho vlastního přičinění. Je založena výhradně ve víře a naopak lidské činy a služba bližnímu se zakládají v lásce, která z víry vychází. Spis vyšel i česky, jeho vydavatel k němu připojil slova, že tato kniha je hodná vytištění „zlatými literami“.

„Velký a Malý katechismus“ 1526

V díle prezentuje návod kazatelům, školním mistrům i hospodářům k pravému porozumění hlavním článkům křesťanské víry, vysvětluje význam svátostí křtu a Večeře Páně. Při formulacích textu často vychází ze svých kázání. 

Korespondence Martina Luthera

Korespondence Martina Luthera zahrnuje zachovaných 2600 dopisů, což je však pouze zlomek skutečného objemu. Dávají nahlédnout nejen do bohatého Lutherova života, ale i do jeho povahy a duše, do soukromých názorů na společnost i její fenomény. 

Výběr z díla v češtině

  • O dobrých skutcích, překlad Jindřich Schiller, Kalich – Praha 1987
    O svobodě křesťanské.
  • Babylonské zajetí, překlad Bohumír Popelář a Rudolf Říčan, Jan Laichter – Praha 1935 
  • O světské vrchnosti, překlad Jan Litomiský, Eman – Horní Heršpice 1993 
  • Malý katechismus, překlad Bedřich B. Bašus , Kalich – Praha 1987 
  • Symbolické čili vyznavačské spisy evangelických církví augsburské konfese, překlad Ondřej Macek, Kalich – Praha 2006 
  • Velký katechismus, překlad Světlana Dobešová Krynská a Ondřej Macek 
  • Symbolické čili vyznavačské spisy evangelických církví augsburské konfese, Kalich – Praha 2006 
  • Šmalkaldské články, překlad Petra Černá