Juliánský kalendář zavedl v roce 46 př. n. l. římský císař Julius Caesar. Délka dvanácti měsíců byla stanovena tak, aby její součet činil 365 dnů v obyčejném roce, a o přestupných letech, tedy každý čtvrtý rok, byl připočten jeden den v únoru, čímž se počet dnů v tomto roce změnil na 366. Juliánský kalendář více vyhovuje času biblickému, avšak v rámci lineárního chápání času je jeho využití pro současnou kulturu v podstatě nevýhodné.

Přestupný rok v juliánském kalendáři 

Přestupný rok podle římského dopředného počítání dnů následoval po 6. dnu před březnovými Kalendami, jedním z římských svátků, čímž došlo k jeho pojmenování dnem dvojšestým : dies bissextus Cal. Martiae. Protože latina tvoří prazáklad mnoha jazyků, můžeme odtud opozorovat značení v ruštině visokos a visokosnyj god, nebo ve francouzštině "bisextile". Astronomická skutečnost je od Juliánského kalendáře nepatrně odlišná, i když  je třeba podotknout, že žádný kalendář není zcela přesný. Od tzv. slunečního roku se Juliánský kalendář vzdaluje tempem přibližně 1 den za 125 let - právě tento fakt byl předmětem významné, a často i odsuzované reformy papeže Řehoře XIII.