Lunární kalendář je kalendář, ve kterém je pro měření a datování času použit takzvaný lunární kalendářní princip založený na pozorování fází Měsíce. Třebaže lunární kalendář je svou podstatou bližší globálním astronomickým cyklům, s ohledem na technologie 21. století se lunární kalendář pro praktické využití v běžném životě současného člověka příliš nehodí. Lunární kalendář určuje data významných svátků či bohoslužeb.

Historie lunárního kalendáře souvisí s rozvojem astrologie v různých částech Země 

Vlivu Měsíce na život na Zemi si všímali již staří Číňané - jedním z nejstarších astrologických systémů je astrologie čínská. První zmínky o bádání ve vztazích lidského těla a planetárních konjunkcí nalézáme ve starověkých čínských klášterech a datum jejich vzniku odhadujeme na více než 5000 let. První čínský lunární kalendář, o kterém můžeme s jistotou tvrdit, že byl lunárním kalendářem takovým, jak jej chápeme dnes, byl sestaven již v roce 2637 před začátkem našeho letopočtu, a lze se domnívat s ohledem na jeho propracovanost, že již dříve v těchto obdobích v Číně lunární kalendáře vznikaly. Lunární kalendář má tedy v Číně tradici sahající dále, než 2500 let před našim letopočtem.

Podzimní rovnodennost a astronomický začátek podzimu

Nástup podzimní rovnodennosti a význam podzimní rovnodennosti jako příchod astronomického podzimu

Slunovrat a rovnodennost v keltském kalendáři - Slunovrat a rovnodennost v kalendáři starých Keltů

Juliánský kalendář zavedl v roce 46 př. n. l. římský císař Julius Caesar. Délka dvanácti měsíců byla stanovena tak, aby její součet činil 365 dnů v obyčejném roce, a o přestupných letech, tedy každý čtvrtý rok, byl připočten jeden den v únoru, čímž se počet dnů v tomto roce změnil na 366. Juliánský kalendář více vyhovuje času biblickému, avšak v rámci lineárního chápání času je jeho využití pro současnou kulturu v podstatě nevýhodné.

Přestupný rok v juliánském kalendáři 

Přestupný rok podle římského dopředného počítání dnů následoval po 6. dnu před březnovými Kalendami, jedním z římských svátků, čímž došlo k jeho pojmenování dnem dvojšestým : dies bissextus Cal. Martiae. Protože latina tvoří prazáklad mnoha jazyků, můžeme odtud opozorovat značení v ruštině visokos a visokosnyj god, nebo ve francouzštině "bisextile". Astronomická skutečnost je od Juliánského kalendáře nepatrně odlišná, i když  je třeba podotknout, že žádný kalendář není zcela přesný. Od tzv. slunečního roku se Juliánský kalendář vzdaluje tempem přibližně 1 den za 125 let - právě tento fakt byl předmětem významné, a často i odsuzované reformy papeže Řehoře XIII.