Přesný čas | Přesný čas online | Atomové hodiny | Přesný čas ve světě | Časová pásma | Kalendáře | Astronomie

Online přesný čas podle atomových hodin v ČR | Hodiny online | Přesný čas ve světě | Časová pásma | Proroctví

Vážíme si Vaší důvěry a děkujeme Vám za návštěvu.

Jako vzdělávacímu projektu financovanému pouze ze soukromých zdrojů nám dovolte, abychom Vás požádali o jakýkoliv, i drobný příspěvek na provoz.

Číslo účtu: 260 116 00 17 / 2010

IBAN: CZ2320100000002601160017

BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

Účet není transparentní. Všem zašleme rádi aktuální výpis z bankovního účtu na vyžádání.

DĚKUJEME VÁM !

Japonský kalendář solární

Historie japonského solárního kalendáře a japonský kalendář solární

Přírodním rokem se ve starém solárním kalendáři rozuměla doba od jednoho zimního slunovratu k dalšímu, avšak zimní slunovrat nebyl začátkem slunečního roku. Byl pouze jedním ze 24 časových bodů nebo údobí, které připadaly vždy po dvojici na každou z dvanáctin roku. Tyto měsíce měly absolutně stejnou délku – přibližně 30,44 dne. 

Starý japonský solární kalendář a funkce měsíců v japonském solárním kalendáři

Japonský kalendář

Každá roční doba měla v představách Japonců v rámci kalendáře svébytnou funkci a charakteristický rys a tomu odpovídaly i názvy 24 časových bodů.

Tak první měsíc solárního kalendáře obsahoval – počátek jara/riššun a dešťovou vodu/usui, druhý měsíc – konec zimního spánku hmyzu/keišicu a jarní rovnodennost/šumbun, třetí byl – čistou a jasnou dobou/seimei a přinášel obilní déšť/kokuu. Ve čtvrtém měsíci byl – začátek léta/rikka a menší dozrávání/šaman, zatímco v pátém byl – letní slunovrat/geši a nasazování osin u zrna/bóšu. V šestém měsíci nastalo období – malého horka/šóšo a velkého horka/taišo, sedmý přinesl – počátek podzimu/riššú a snesitelné horko/sošo. V osmém měsíci byl časový bod nazývaný – bílá rosa/hakuro a podzimní rovnodennost/šúbun, v devátem – studená rosa/kanro a padající jinovatka/sókó, v desátém – začátek zimy/rittó a menší sníh/šósecu. –Velký sníh/taisecu a zimní slunovrat/tódži nadešel v jedenáctém měsíci, v dvanáctem – malé chladno/šikan a velké chladno/taikan. 

24 období v japonském kalendáři dělené na pětidenní úseky

Každé z těchto 24 období se ještě dělilo na tři pětidenní časové úseky, o kterých existovaly ustálené představy, vycházející z přírodních podmínek středojaponských oblastí a připomínající obecně platné pranostiky. Těchto pětidenních úseků bylo tedy v rámci jednoho roku 72 a jejich názvy byly značně rozmanité. Většinou se týkaly jevů odpozorovaných ze života živočichů a rostlin anebo povětrnostních podmínek. Jsou to údobí charakterizovaná například slovy – východním větrem tají ledy- první blesk – rozkvétají broskvoně – rodí se kudlanky nábožné – ozývá se ťuhýk – tráva a stromoví vadnou a žloutnou. 

Počátek japonského juliánského kalendáře

Stejně tak jak i náš, středoevrospký juliánský kalendář začíná Novým rokem tak i ten Japonský není výjimkou ovšem rozdíl je znatelný již počátkem. Nový rok totiž začínal podle dálnovýchodních představ současně s příchodem jara. Oslavy Nového roku – ve všech zemích východní Asie svátky nejvýznamnější – byly tedy zároveň i vítáním nejradostnějšího ročního období. Tradiční japonské představy o Novém roce nebyly spojeny s chladným zimním počasím nebo se sněhem, nýbrž s onou radostnou předtuchou nastávajícího jara, s nadějnou atmosférou předjaří. Je tomu tak proto, že doba, do níž začátek oficiálního lunárního roku spadal, neodpovídala dnešnímu začátku ledna, podle lunárního kalendáře začínala  o několik týdnů později. 

Počátek nového roku je podle lunárního kalendáře pohyblivý

Počátek nového roku byl podle lunárního kalendáře pohyblivý, připadal zhruba na období od konce našeho ledna do poloviny února. Tuto skutečnost je třeba mít neustále na paměti při studiu staré japonské kultury, zejména literatury. Cítíme-li při četbě klasické japonské poezie s oblibou dělené do oddílů podle ročních dob, jisté nesrovnalosti v líčení přírodních jevů či v zastoupení rostlin a živočichů symbolizujících jednotlivé roční doby, je třeba si uvědomit, že popisovaný roční čas neodpovídá času dnešnímu, že zde může být časový rozdíl i více než čtyřiceti dnů. Také ve starém solárním kalendáři začínal nový rok s příchodem jara. Převedeno na gregoriánský kalendář začínalo jaro podle starého slunečního kalendáře 4. či 5. února, léto 5. či 6.května, podzim 7. nebo 8. srpna, a zima 7. či 8. listopadu. 

Japonský kalendářní systém se vyvíjel podle čínského systémů kalendářů

 Spolu s kalendářním systémem přijali Japonci od Číňanů rovněž ideu, že kalendář a způsob datování jsou záležitostí natolik významné, že o nich musí rozhodovat stát a jeho centrální vláda, a proto se nauka o kalendáři stala předmětem bádání učenců ve službách císařského dvora. Od roku 645 až do konce doby Edo se v Japonsku podle čínského vzoru vyhlašovaly také tzv. nengó nebo gengó, různě dlouhé éry samostatných názvů, které se staly základem pro stanovení historických dat v japonských dějinách. 

Éry samostatných názvů v japonském solárním kalendáři

Novou éru vyhlašoval císařský dvůr obvykle rok či dva po nastoupení nového císaře na trůn. Také první a padesátý osmý rok v šedesátiletém cyklu byly považovány za obzvláště šťastné pro vyhlášení nové éry. Avšak ke změně éry mohlo docházet z nejrozmanitějších příčin, na oslavu šťastné události, anebo naopak po událostech neblahých, jako byly přírodní i společenské katastrofy. Název éry byl pečlivě vybírán, zvlášť velká pozornost se věnovala volbě znaků, kterými se jméno přepisovalo. Jména všech ér nengó se četla zásadně sinojaponsky. K vyhlášení éry mohlo dojít v kteroukoli dobu v roce. Proto bylo běžné, že týž rok se mohl označovat buď jako první rok nové éry, anebo jako poslední rok éry předchozí.