Přesný čas | Přesný čas online | Atomové hodiny | Přesný čas ve světě | Časová pásma | Kalendáře | Astronomie

Online přesný čas podle atomových hodin v ČR | Hodiny online | Přesný čas ve světě | Časová pásma | Proroctví

Vážíme si Vaší důvěry a děkujeme Vám za návštěvu.

Jako vzdělávacímu projektu financovanému pouze ze soukromých zdrojů nám dovolte, abychom Vás požádali o jakýkoliv, i drobný příspěvek na provoz.

Číslo účtu: 260 116 00 17 / 2010

IBAN: CZ2320100000002601160017

BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

Účet není transparentní. Všem zašleme rádi aktuální výpis z bankovního účtu na vyžádání.

DĚKUJEME VÁM !

Japonský kalendář a svátky v japonském kalendáři I.

Svátky v japonském kalendáři

Původní japonské svátky, které byly zapsány v původním japonském kalendáři, spojené se šintoistickým kultem, se v japonštině nazývají macuri a pro Japonce se jedná obvykle o oslavy spíše místního charakteru a  jejichž význam lze spatřovat pouze jako svátky místních svatyní a komunit. 

Japonci převzali podstatnou část svéko kalendáře z kalendáře čínskéhoPodstatně širší kategorie výročních zvyků, obřadů a oslav, z nichž mnohé jsou čínského nebo buddhistického původu, se nazývá nenčú gjódži, tedy celoročního časového cyklu podle japonského kalendáře. Svátky nenčú gjódži se s oblibou slaví v rodinách a komunitách po celém Japonsku, a to současně. Je samozřejmé, že některé významnější šintoistické svátky,  macuri jsou také nedílnou částí tohoto stále se opakujícího cyklu oblíbených japonských výročních svátků.

Celoroční program obřadů v japonském kalendáří

Termín nenčú gjódži byl v Japonsku známý již v době Heian, kdy se jím označoval celoroční program obřadů a oslav pořádaných na císařském dvoře. První zmínka právě o svátku gjódži se pojí k roku 885, kdy na císařském dvoře byla pořádána slavnost k „zasvěcení“ speciálního dokumentu tkaného z hedvání, na němž bylo krasopisně vyhotovreno více než dvě stě těchto obřadů a slavností, které patřily mezi pravidelné povinnosti dvořanů u císařského dvora.. Nejstarší kompletní seznam všech ritů, svátků a obyčejů je obsažen v knize Engi šiki z roku 907. 

Obřady a sváteční ceremonie byly oblíbenou náplní života císařského dvora

Lze říci, že obřady a slavnosti byly v této době jednou z hlavních náplní života na císařském dvoře. Bohatí dvořané pečovali o jejich formálně dokonalé provádění a udržování a to nejen nejen ze záliby v esteticky povznášející atmosféře těchto slavností, ale chápalo je i jako důležitou službu ve prospěch země, jako akt, který pod přímou patronací císaře zajistí u šintoistických božstev a Buddhy milostivou blahovůli vůči císařskému rodu, dvoru i poddaným.

Systém japonských svátků se v Japonsku sestavoval podle různých kalendářních systémů

Až do počátku doby Meidži se cyklus japonských výročních svátků sestavoval na základě různých kalendářních systémů a tak tedy obsahoval jak tradice přejaté z Číny, taki rity ryze japonské. Právě prolínání domácích i cizích tradic v Japonsku názorně dokládají toto různorodé míšení zvyků zejména při nejvýznamnějších svátcích, jako je například letní svátek mrtvých zvaný bon, který je sice svátkem buddhistickým, ale po staletí se v něm udržely i zvyky spojené s domácími představami o návratu duší předků do rodného domu. 

Původní japonské svátky v jponském kalendáři se podobně jako v našich zemích vyvinuly z oslav setí a sklizně

Dávno před přijetím čínského kalendářního systému Japonci na začátku sedmého století n.l. a nepřeberného množství tradic s ním spojených, se udržovaly na japonské půdě domácí způsoby oslav, které se vyvinuly ke konci předhistorické a v průběhu historické doby v tehdejší zemědělské společnosti, kdy tyto oslavy souvisí zejména v s pěstováním rýže, jako výchozí, nejdůležitější plodiny tehdejšího světa. Tyto slavnosti přímo souvisely s ročními obdobími a samozřejmě i s cyklem střídání měsíčních fází. Den úplňku byl v japonském lunárním kalendáři věnován rituální očistě a komunikaci s božstvy. Třebaže Japonci přijali čínský kalendář, ve kterém začátek měsíce přicházel vždy s novoluním, zůstaly v některých měsících dny úplňku vyhrazeny zvláštním obřadům a oslavám.

Původní obyvatelé Japonska dělili rok na dvě základní části

V historické době obyvatelstvo japonského souostroví dělilo rok na dvě základní části, kdy předěl mezi nimi tvořilo jaro a podzim, tedy doba setí a doba sklizně. V mezidobí, tedy v létě a v zimě, se po předcházejících očistných rituálech konaly specifické obřady, které Japonci nazývali tamamacuri; neboli svátky duší, v rámci kterých Japonci se uctívali zesnulé předky. Oba tyto zvyky byly přejaty i do obřadů na císařově dvoře, první v podobě buddhistického svátku bon. Předcházelo jim vždy rituální vymítání zlých sil a duchů, které se na japonském císařském dvoře pravidelně konalo v poslední den šestého a dvanáctého měsíce.

Původní domácí svátky související s oslavami setí a sklizně jsou předchůdci šintoistických svátků v japonském kalendáři

Tyto původní domácí svátky jsou přímými předchůdci šintoistických svátků macuri. Tímto slovem se v historickém období označují nejen obřady a oslavy v lidovém kultu šintó, ale i v šintoismu institucionalizovaném. Macuri byly původně symbolickým aktem, při němž účastníci vstupovali do aktivní komunikace s božstvy, a proto se všechny svátky macuri vyznačují dvěma základními aspekty: aspektem vlastního náboženského obřadu, který je formou komunikování mezi lidmi a bohy a zahrnuje v ortodoxní podobě očistnou askezi, předkládání obětin a pohoštění, k němuž byla přizvána i božstva; druhý aspekt, nápadnější a obecně přitažlivější, představuje komunikování lidí s lidmi, tedy lidový svátek, jehož se účastní všichni členové komunity, když v průvodu obcházejí s přenosným modelem svatyně mikosi nebo s jinými posvátnými předměty území patřící k okrsku svatyně. 

Zachovávání přísných pravidel v japonských kalendářních svátcích

Zatímco v obřadní části svátku se striktně zachovávaly předepsané formality, druhý aspekt svátku dal účastníkům možnost aktivně se podílet na vitální, radostné i hlučné zábavě. Právě tato kombinace formálního náboženského rituálu s lidovou veselící vytvářela pravou sváteční atmosféru, která nápadně kontrastovala s nevýrazným koloběhem všedních dnů naplněných prací. Obsah a účel jednotlivých šintoistických svátků nebyl totožný. Mohly být uctíváním božstva, jemuž byla svatyně zasvěcena, prosbou za bohatou úrodu na polích, díkůvzdáním za projevenou blahovůli či šťastně dokončenou sklizeň úrody, měly usmířit nebo zapudit zlé síly, odvrátit nemoci, sucho, přírodní a jiné pohromy.

Od roku 604 byl Japonsku zaveden čínský kalendářní systém

Podle záznamů z roku 720 v kronice Nihon šoki a kronice z roku z roku 720, Šoku Nihongi se, od roku 604, kdy byl v Japonsku oficiálně zaveden čínský kalendářní systém, původní domácí obřady vžité již od historické doby postupně doplňovaly zvyky a svátky kontinentálními, přejímanými spolu s kalendářem z okolních kultur. Smysl Japonců pro obřady a jejich pověstná záliba ve svátečních okamžicích a jejich oslavě včetně vysoké tolerance vůči ostatním kulturám výrazně přispěly k tomu, že celý císařský dvůr spolu s početnou družinou dvořanů, kteří se toužili předvést v celé kráse svého bohatství vpřed císařem a jeho manželkou a v neposlední řadě také i před příslušníky vlastních aristokratických kruhů, možnost stále rozšiřovat počet svátků, které by se daly slavit, samozřejmě vítal s radostí. V průběhu staletí se pak z těchto nových, nejdříve občasných, později pravidelných ceremoniálů dvorské šlechty vyvinuly oslavy a obřady i širších lidových vrstev.