Přesný čas | Přesný čas online | Atomové hodiny | Přesný čas ve světě | Časová pásma | Kalendáře | Astronomie

Online přesný čas podle atomových hodin v ČR | Hodiny online | Přesný čas ve světě | Časová pásma | Proroctví

Vážíme si Vaší důvěry a děkujeme Vám za návštěvu.

Jako vzdělávacímu projektu financovanému pouze ze soukromých zdrojů nám dovolte, abychom Vás požádali o jakýkoliv, i drobný příspěvek na provoz.

Číslo účtu: 260 116 00 17 / 2010

IBAN: CZ2320100000002601160017

BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

Účet není transparentní. Všem zašleme rádi aktuální výpis z bankovního účtu na vyžádání.

DĚKUJEME VÁM !

Babylonský kalendář

 Babylonský kalendář a vše o Babylonském kalendáři

Ve Starobabylónské říši došlo k nebývalému rozvoji hvězdářství, astrologie a hvězdopravectví - shromážděním záznamů vzniká první základ pro vznik babylonského kalendáře. Hvězdáři rozdělili oblohu na tři oblasti a vytvářeli seznamy heliakických východů hvězd pro kalendářní  účely. Dochoval se prvý text spojující božstva s nebeskými tělesy a souhvězdími, což můžeme popsat jako prazáklad prvního, babylonského kalendáře. Starobabylónští mudrcové se poprvé začali pokoušet odvodit významné astrální události s pomocí jednoduchých výpočtů a vytvořili tak první babylonský kalendář

 

Formování Starobabylonské říše mělo zásadní vliv na vznik babylonského kalendáře 

 
Od konce 19. stol. př.n.l. začala být formována Starobabylónská říše. Panovníci budovali jednotnou administrativu s centrem v  městě Babylónu. Za období vlády starobabylónského krále Chammurapiho (1792-1750 př.n.l.) došlo ke sjednocování náboženství (bůh Marduk), státní správy a zákonů (Chammurapiho zákoník ) a také ke sjednocování astronomických znalostí. Chammurapi obsazuje také severní území Asyřanů. Město Babylon se stalo v této době nejlidnatějším na celé planetě.

 

Původní pozorování oblohy babylonskými hvězdáři vedlo k zaměření pozornosti na znamení zvířetníku, což značně ovlivnilo babylonský kalendář

 
Elamští, sumerští a akkadští hvězdáři se zajímali zejména o nebeská tělesa a souhvězdí ležící v pásu označovaném dnes jako zvířetník. V tomto pásu se posunovala po noční obloze souhvězdí  Býka, Lva, Štíra a Vodnáře. Heliakické východy či západy nebo kulminace těchto souhvězdí oznamovaly začátek či konec jednotlivých ročních období. V pásu zvířetníku se pohyboval také Měsíc, Venuše a další planety. V místě, kde se pás dotýkal obzoru vycházelo resp. zapadalo Slunce.
 

Na vznik babylonského kalendáře mělo vliv dělení noční oblohy na 3 oblasti

 
Babylóňané převzali znalosti svých předchůdců. Pro snadnější sledování pohybů nebeských těles rozlišovali tři oblasti nebeské klenby. Pás vypínající se jako nakloněný most od východního obzoru k západnímu byl věnován Anuovi, vládci nebes, nejvyššímu z bohů. Byl zván Cesta Anuova a obepínal nebeský rovník. Při rovnodennosti Slunce vycházelo a zapadalo přesně ve středu Cesty Anuovy. Po Cestě Anuově se v noci od východního obzoru po západní pohybovaly zvířetníková souhvězdí. Také planety a Měsíc procházely Anuovým pásem nebes, pokud se zrovna nepřechýlily za jeho hranice. Pás byl široký zhruba 30 stupňů. Na severní straně hraničila Cesta Anuova se severní Cestou Enlilovou.  Obdobně na jihu s jižní Cestou Eovou.
 
V mýtu Enúma Eliš čteme, že bůh Marduk "... každému z dvanácti měsíců přisoudil po třech hvězdách ".
 
Systém tří hvězd, kdy každá trojice byla přiřazena jednomu kalendářnímu měsíci, se  používal již na počátku středního Babylónu ve 12. stol. př.n.l. Jedná se o nejstarší  seznamy nebeských těles označované jako mul.meš.3.ta.àm (Three Stars Each). Někdy jsou nazývány systémem 36 hvězd, neboť uváděly seznamy 36 hvězd, 3 x 12, svázaných s 12 měsíci roku. Hvězdný katalog byl zapisován na hliněné tabulky jako výčet hvězd v klasickém tabulkovém formátu nebo do tabulek kruhového tvaru, které mohly sloužit jako otáčivá hvězdná mapa -  planisféra.
 

Nejstarší kalendář, tedy hvězdná tabulka, je více než 3000 let stará a můžeme ji považovat za jeden z prvních kalendářů

 
Nejstarší hvězdná tabulka pochází z r. 1100 př.n.l., která však byla zkompilována z několika starších zdrojů. Planisféry jsou někdy nesprávně označovány jako astroláby. Kruhové tabulky se dochovaly až z r. 687 př.n.l. Zobrazují však údaje z období 1200-1000 př.n.l. Někteří odborníci však kladou vznik nejstarších planisfér dokonce na konec 3. tisíciletí př.n.l., ba dokonce i dříve.
 

 Zemědělský zájem vedl ke vzniku prvního kalendáře k lepším možnostem předvídání počasí

 
Na hliněných tabulkách jsou uvedena některá souhvězdí, jejichž heliakické východy sloužily kalendářním účelům potřebným v zemědělství. Občanský rok byl měsíční, odvozen od lunárních měsíců. Kalendář se však rozcházel se Sluncem, a tedy i s ročními obdobími, a bylo nutné jej opravovat. Nový rok začínal novoluním, které nastalo v období kolem jarního slunovratu. Rok mohl mít 12 ale i 13 měsíců podle dorovnání se Sluncem. Pozorování heliakických východů se podobně provádělo také ve starém Egyptě. Počátek nového roku zde ukazoval heliakický východ Síria již okolo 3000 př.n.l.
 

Kalendářní měsíc v babylonském kalendáři 

 
Tabulky Three Stars Each obsahují seznam tří hvězd pro každý kalendářní měsíc tedy 3 x 12. Vše je rozděleno podle tří božských Cest. Většina hvězd již byla identifikována se souhvězdími, hvězdami či planetami. Na hliněných kalendářních babylonských tabulkách byla rovněž záznamy o poloze hvězd na nebi, východech a západech včetně důležitosti pro zemědělství či mytologii. S každým kalendářním měsícem byly tedy spojeny heliakické východy tří hvězd. Jak tedy babylonský kalendář funguje? V hvězdném kruhovém kalendáři si můžeme např. vyhledat 1. měsíc - Nisannu. Byl to první měsíc babylónského roku (výseč I na výše uvedeném obrázku). Vnitřní kruh označoval hvězdy na Cestě Enlilově. Vidíme zde hvězdu (MUL) APIN tedy babylonské souhvězdí Pluhu - dnešní Trojúhelník a γ Andromeda. Ve středním poli, Cestě Anuově, je zaznamenána hvězda DILI.PAT neboli Venuše. Vnější pole, Cesta Eova, nese hvězdu IKU, babylonské souhvězdí Pole, náš čtverec Pegase.
 

 Způsob užívání hvězdných tabulek - prvního babylonského kalendáře

 
Víme tedy, že podle hvězdné tabulky bychom měli v měsíci Nisannu (březen/duben) spatřit před úsvitem vycházet nad východním obzorem čtverec hvězd souhvězdí Pegase, vlevo od nich hvězdy Trojúhelníku a γ Andromedy a napravo Venuši. Simulace ukazuje, že babylonská tříhvězdná tabulka se téměř nemýlí. Pokud jsme na nebi opravdu spatřili heliakický východ významné hvězdy, zasunuli jsme do patřičného otvoru v hliněné planisféře hůlku. Na stěně v babylonském domě tak mohla visela planisféra s vyznačením aktuálního měsíce podobně jako dnes visí na stěně moderní kalendář. Planisféry nás také mohly informovat o východech a západech Měsíce nebo o tom, kolik vody je třeba dolít do vodních hodin, aby odměřovaly správnou délku hlídky.
 

 Náboženské i ryze praktické důvody využití symbolu tří hvězd

 
Trojice hvězd byla používána z důvodů náboženských i ryze praktických. Tři cesty symbolizovaly tři nejvyšší prabohy Anua, Enlila a Ea. Tři hvězdy místo jediné byly užitečné v případě zhoršených pozorovacích podmínek a pro vyloučení možných chyb. Již na nejstarších dochovaných tabulkách jsou však z astronomického  hlediska chyby způsobené zřejmě nejen přepisováním či spojováním starších tabulek. Chybné bylo zejména zařazení hvězd do tří Cest. Také ve výše uvedené rekonstrukci předjitřní oblohy je zřejmé, že např. Trojúhelník (část souhvězdí Pluhu - APIN) neputuje po cestě Enlilově jak je zapsáno na babylonské planisféře P či tabulce VAT 9416 ale po cestě Anuově.
 

Astronomické informace v babylonském kalendáři - nejstarším kalendáři všech dob

 
K nesprávnému zařazení hvězd do Cest tří bohů však došlo spíše z estetických či náboženských důvodů a nikoliv z neznalosti či nedbalosti kompilátora. Nejstarší tabulka se dochovala z r. 687 př.n.l. Na tabulkách jsou však astronomické informace pocházející zhruba z období 1000 př.n.l. Seznamy hvězd v MUL.APIN vzešly z tabulek Three Stars Each, astronomické informace ale byly okolo r. 1000 př.n.l. opraveny, doplněny a zpřesněny. Nalezneme zde více souhvězdí včetně zvířetníkových a poprvé také souhvězdí cirkumpolární, tedy ty, které nikdy nezapadají za obzor.
 

Souhvězdí v babylonském kalendáři představují především babylonská božstva

 
Některá souhvězdí představují božstva, jiná reflektují venkovské motivy a mají vazbu na pastevectví, zemědělství či přírodu. Je možné že tato souhvězdí byla známa již mnohem dříve. Souhvězdí zobrazující zemědělské a zvířecí motivy mohla vznikat ještě před obdobím prvních sumerských států. Souhvězdí představovala různé světské motivy, nejčastěji zemědělské a zvířecí. Zemědělská souhvězdí sloužila pro odměřování pěstebních či chovných kalendářů. Můžeme zde zařadit Pastýře (Orion), Hůl (Vozka), Pluh (Trojúhelník), Pole (čtverec Pegase), Bránu (zemědělské nářadí, část bývalé Lodi Argo) a Jho (Pastýř). V pásu zvířetníku to byla souhvězdí Námezdník (Beran), Brázda (Panna) a Váhy.
 

Cirkumpolární souhvězdí v babylonském kalendáři

 
Cirkumpolární souhvězdí se pro kalendářní zemědělské účely nehodila. Jsou stále viditelná, nezapadají ani nevycházejí.  V okolí nebeského pólu byla dvě souhvězdí Vozu -MAR.GID.DA (Vůz, Ninlil, náš Velký vůz resp. souhvězdí Velké medvědice) a MAR.GID.DA.AN.NA (Nebeský vůz, Damkianna, náš Malý vůz resp. Malá medvědice). Oba Vozy obíhaly pozpátku kolem souhvězdí či hvězdy Držící Jho.
 

Babylonský kalendář a souhvězdí v babylonském kalendáři 

 
Držící Jho MU.BU.KESH.DA (zvané též Velký nebeský Anu, část našeho Draka či přímo hvězda α Draconis, Thuban) svítilo blízko nebeského pólu. Toto pojmenování mohlo mít své kořeny již ve 3. tis.př.n.l., tehdy byl nebeský pól nejblíže Thubanu. Na tabulce MUL.APIN nalezneme i hvězdu IBILA.E.MAH - Hvězda stojící na svém laně/smyčce či Dědic posvátného chrámu. Jedná se o naši Polárku (Severku) označující dnes severní nebeský pól. Pojmenování hvězdy ukazuje, že babylonští hvězdáři si byli vědomi posunu nebeského pólu od Thubanu směrem k Polárce - Dědici posvátného chrámu.