Přesný čas | Přesný čas online | Atomové hodiny | Přesný čas ve světě | Časová pásma | Kalendáře | Astronomie

Online přesný čas podle atomových hodin v ČR | Hodiny online | Přesný čas ve světě | Časová pásma | Proroctví

24.12. | Štědrý den

Štědrý den - Vánoční zvyky, obyčeje a tradice

Jen velmi málo období je v průběhu kalendářního roku, snad vyjma Velikonoc, natolik lidmi prociťované, jako jsou právě Vánoce. Celé adventní období bývalo odjakživa plné zbožného rozjímání a především se vyznačovalo přísným půstem a vystříháním se světské zábavy. Neznamenalo to však, že by se lidé nebavili. Organizovaly se četné lidové obřady, často spojené s pradávnými obyčeji.

Tradiční české Vánoce se snoubí se spoustou lidových zvyků a obyčejůTřebaže některé tradice přetrvaly v různých podobách téměř staletí, jiné vánoční tradice postupem času upadají v zapomnění a jsou praktikovány či na ně upozorňují pouze skupinky nadšenců. Zkrátka některé vánoční tradice udržujeme téměř neustále; od jiných lidé upouštějí a ba naopak nové tradice se do oslav Vánoc přicházejí z různých kultur.

.

Vánoční stromeček

Recept na tradičního vánočního českého smaženého kapra Mezi neodmyslitelnou součást vánočních tradic v České republice a potažmo i v Evropě je samozřejmý vánoční stromeček. Vánoční stromeček, tolik mezi dětmi oblíbený, je však z hlediska historie tradicí poměrně mladou. Katolická církev dříve považovala zdobení vánočních stromků za pohanský zvyk a snažila se mu zabránit, aby lidé nepřišli do bludů a mnohém měla pravdu, ač sama některé pohanské tradice pouze přepracovala k obrazu svému. Církev spojovala zdobení vánočního stromku se zvyky pradávných germánů, kteří tímto způsobem o zimním slunovratu uctívali boha Wotana. Podobně i Keltové ozdobenými stromky či větvemi uctívali boha Slunce. Samotné zdobení vánočního stromečku pochází z Německa, kdy jednou z nejstarších zmínek o ozdobeném vánočním stromečku v domě je zaznamenána v kronice města Brém z roku 1570. V půli 17. století se vánoční stromky začaly častěji objevovat v lidských příbytcích. Z Německa se zvyk v 19. století rozšířil po Evropě, a to spíše ve městech než na venkově. 

První písemná zmínka o tradici vánočního stromu

První písemná zmínka o tradici vánočního stromečku je stará přibližně 550 let. Podle tradice a taky podle první zmínky se vánoční stromek také zavěšoval nad štědrovečerní stůl špičkou dolů, což ještě dnes můžeme pozorovat v České republice hlavně na Valašsku, kdy se zdobil převážně jablky, ořechy, později i třeba i perníčky. Na náměstí ve městech se často umísťují velké vánoční stromy. Poprvé tento byl Strom republiky postaven na brněnském Náměstí svobody spisovatelem Rudolfem Těsnohlídkem ( 1882 - 1928 ), autorem známých Příběhů lišky Bystroušky. K tomuto činu jej vedl zážitek, kdy s přáteli nalezl v zimě roku 1919 v lese u Bílovic na brněnsku pod stromem zimou se třesoucí děvčátko. Zážitek Rudolfa Těsnohlídka natolik zasáhl, že se o vánocích v roce 1924 rozhodl na náměstí vztyčit strom, pod kterým byla umístěna pokladnička na dobrovolnou sbírku opuštěným dětem.

Vánoční jmelí

Jmelí v tradičních českých vánocích hraje významnou symbolickou úlohuMagickou moc této rostlině patrně přisoudili staří Keltové, a to zřejmě proto, že jmelí roste vysoko v korunách stromů; považovali ho za dar z nebes a větvičkami pak vyháněli zlé duchy a démony. Třebaže dnes lidé považují jmelí spíše za otázku dekorační, pravdou zůstává, že si mnozí myslí, že jim přinese do domu štěstí. Pravdou zůstává, že tomu tak může skutečně být, ale podle pradávných lidových tradic se tomu tak může stát pouze tehdy, pokud je jmelí zelené a je zdarma darované. Jmelí tedy nosí štěstí pouze tomu, kdo je jím obdarován, a nikoliv tomu, kdo si jej sám koupí. Nejen pro zamilované, ale i pro páry, které spolu žijí déle pak platí, že polibky pod zeleným jmelím na Štědrý den přinesou po celý následující rok šťastný rodinný život. Zajímavostí je pak výklad vánočních snů o jmelí. Pokud se vám zdá o jmelí (zvláště pak líbáte-li se pod ním), znamená to lásku nebo brzkou svatbu v rodině. Je-li jmelí zelené, znamená štěstí, suché neštěstí, zlaté je symbolem bohatství / ale musí to být vzácné, přírodně zlaté, jmelí, ne uměle pozlacené . Kupovat ve snu jmelí nevěští nic dobrého, ale rozdávat jej znamená, že budete pomáhat potřebným. Zavěšování jmelí je symbolem štěstí, které k vám teprve přijde.

Vánoční kapr a tradiční vánoční jídla

Konzumace ryb na štědrovečerní večeři je, podobně jako Vánoční stromeček, rovněž zvykem poměrně mladým. Na stolech našich předků se totiž dříve ryby v tento slavnostní den v podstatě vůbec nevyskytovaly. Jedly se především různé zeleninové polévky a zpravidla luštěninová jídla, masa se na stůl příliš mnoho nedostalo. Pro příklad hrách, hrachová polévka nebo například tradiční "pučálka", jídlo z naklíčeného hrachu, bylo velmi oblíbené, neboť prý zaručovalo jedlíkům hojnost po celý následující rok. Tradičními jídly pak byly různé druhy houbových omáček, již legendární je vánoční "Kuba", jídla s čočkou pro udržení bohatství ( čočka svým tvarem připomíná mince ) sušené a vařené ovoce, krupičné a kukuřičné kaše nejčastěji polévané medem. Ryby, resp. spíše tradiční štědrovečerní vánoční kapr byl nejdříve samozřejmě záležitostí v naprosté většině bohatých měšťanů, a na venkov začínají pronikat až koncem 19. století. V současnosti je v českých zemích kapr již tradičním štědrovečerním pokrmem a tvoří neodmyslitelnou součást vánoční atmosféry. Tradičního českého vánočního kapra připravujeme smaženého, není výjimkou rovněž kapr na modro. Vánoční, štědrovečerní menu se však liší od zvyku jednotlivých krajů, a tak se můžeme setkat s různými druhy jídel, příloh či dezertů. 

Zlaté prasátko

Tradice zlatého prasátka vypráví, že pokud člověk vydrží po celý Štědrý den nejíst, postit se, večer se následně objeví zlaté prasátko zaručující následujícím rokem hojnost a dobrou úrodu. Původ této tradice je opět u prastarých germánských kmenů podobně, jako mnoho zvyků jiných. Opět se do popředí dostává zimní slunovrat, který připadá na většinou na 21.12. každého roku. Zlaté prasátko bylo pro ně tedy symbolem Boha slunce a zároveň prosperity a hojnosti, neboť věřili, že pokrmem z vepřového masa i oni přijmou část sluneční síly. Odměnou pak za půst, který trval až do objevení se první hvězdy jim byla dozlatova upečená pečeně. Katolická církev tuto tradici samozřejmě původně potlačovala, avšak s tradicí zakořeněnou několik set let zejména na venkově nic nezmohla. Když boj s tradicí církev prohrávala na plné čáře, zvolila jako již po několikáté, osvědčenou taktiku : pokud ji nemohla dostat z povědomí lidí, přizpůsobila ji, pozměnila a přijala za svou. Na Štědrý den církev přikazovala půst a tak se pověst o zlatém prasátku pěkně začlenila do církevního pořádku.

Magie Štědrého večera

Nikdy jindy se v českých domácnostech tolik nekouzlí, jako právě na Štědrý večer. Přes den nesmíte zametat a vynášet z domu odpadky a smetí, protože byste si vynesli štěstí. Při samotné večeři počet strávníků musí být vždy sudý, pokud není, dává se talíř navíc pro nečekaného hosta. Pod talíř se dávají rybí šupinky, které si pak každý dá do své peněženky a ty zajistí dostatek financí na celý příští rok. A také se nesmí zapomenout, že se od svátečního stolu nesmí vstávat a odcházet až do skončení večeře, neboť kdo tak činí, ten se podle tradice již příštích Vánoc nedožije.

Krájení štědrovečerních jablíček a hádání z jader ořechů

Jednou z mnoha tradic, které české vánoce provázejí je rovněž krájení štědrovečerních jablíček. Po štědrovečerní večeři přichází jako první právě na řadu tento krásný voňavý vánoční zvyk. Jablíčka krájíme kolmo na stopku a získáme tak pohled na jádřinec. Pokud byl podle tradice jádřinec ve tvaru křížku ohlašovalo to příchod smrti, byl-li jádřinec plný červů znamenalo to nemoc a krásná hvězdička znamenala zdraví a štěstí. Osudu lze napomoci výběrem zdravého, velkého jablka. Podobnou informaci jako jablka podle vánoční tradice ukrývají i vlašské ořechy. Každý účastník štědrovečerní večeře si vybere z misky poslepu čtyři oříšky a ty následně rozlouskne. Pokud ve čtyřech z nich nalezne zdravá jádra, bude sám zdravý celý rok – každý jeden ze čtyřech vlašských ořechů symbolizuje jedno roční období. 

Vánoční lití olova 

 Krásná staročeská tradice lití olova je na přípravu mírně náročná, avšak o to je významově bohatší. Na štědrý večer každý z účastníků štědrovečerní večeře nad plamenem či na kamnech roztaví kousek olova, který se následně najednou vylije do nádoby s vodou. Podle tvaru, do kterého olovo ve vodě ztuhne, přítomní usuzují, co dotyčného čeká. Svobodné dívky se v něm snaží rozeznat tvář či monogram svého budoucího milého; často se lidé olova před vylitím ptali na důležité životní otázky a výsledný tvar olova pak znamenal odpověď.

Vánoční hra na štěstí

V českých chalupách se na Štědrý den hrávala rovněž hra na štěstí. K ní byly třeba tři talíře, hrst hlíny, hřeben a mince. Člověk, který hádal, musel odejít ven a nebo do jiné místnosti. Ostatní mu připravili pod jeden talíř hlínu, pod druhý hřeben, pod třetí peníze, poté jej zavolali a on je obracel. Pokud pod talířem, který si vybral byla hlína, čekala jej nemoc, byl-li tam hřeben, čekala jej bída, neboť symbolizoval vši a ty zase chudobu. Podle vánoční tradice prý štěstí čekalo toho, kdo našel pod talířem minci.

Vánoční štěstíčka

Podobnou tradiční vánoční tradicí jakou je hra na štěstí je hádání vánočních štěstíček. Na malé papírky se napíší zpravidla jednoslovná hesla (štěstí, zdraví, bohatství, svatba, dítě atd.) a ty se vloží do větší nádoby. Účastníci štědrovečerní večeře, tedy nejčastěji celá rodina následně se zavřenýma očima losují přeložené papírky. Píší se samozřejmě pozitivní hesla, protože však nikdo z účastníků neví, jaké heslo napsali ostatní, je veselé, pokud napíší více než jedno heslo stejné : Použité heslo se následně vrací do nádoby zpět, aby si další kdo je na řadě mohl vybrat svou budoucnost.

Vánoční lodičky ze skořápek vlašských ořechů

Mezi tradiční české lidové vánoční zvyky patří poštění lodiček z ořechových skořápekKrásný a napínavý zvyk, a to zejména pro děti, je pouštění lodiček z ořechových skořápek. Několik vlašských ořechů se rozpůlí a do vyprázdněných půlek skořápek se připevní maličká svíčka - nejsnáze pomocí nakapaného vosku. Ořechové lodičky se zapálenou svíčkou vypouštíme do nádoby s vodou a sledujeme její cestu. Podle toho, jak lodička pluje předznamenává životní dráhu toho, kdo ji vyslal. Pokud vydrží dlouho svítit, čeká jejího „lodivoda“ dlouhý a šťastný život. Jestliže se lodička pustí na volnou vodu, dotyčný se vydá na cesty, drží-li se při břehu, zůstane doma.

Vánoční házení střevícem

Na Štědrý den se svobodné dívky mohou svého osudu zeptat, čeká-li je v příštím roce svatba. Dívka hází střevícem přes hlavu. Jestliže dopadne patou ke dveřím, zůstane i nadále doma. Pokud ale bota zamíří špičkou ze dveří ven, čekají dotyčnou vdavky a odchod od rodičů.

Vánoční třesení stromem v zahradě či sadu

Krásným vánočním zvykem, který se v současnosti příliš nedodržuje je třesení stromem po setmění. Nikoliv však vánočním stromkem, ale nejčastěji mladým ovocným stromem v zahradě či v sadu. Dívky při třesení odříkávaly říkanku: „Třesu třesu bez, ozvi se mi pes, ozvi se mi na tu stranu, kam se já dostanu.“ Následně dívka pečlivě poslouchala ze které strany první zaštěkal pes, neboť odtud měl být její budoucí manžel.

Rozkvetlá Barborka

Velmi oblíbenou vánoční tradicí, zejména u dívek je tradice vánoční barborky. Svobodná dívka si na svátek sv. Barbory utrhla větvičku třešně, višně nebo zlatého deště a vložila ji doma do džbánku s vodou. Pokud dívce snítka vykvetla do Štědrého dne, do roka se měla vdát; pokud vykvetla přesně na Štědrý den, měla získat navíc bohatého ženicha.

Tradice vánočních koled

Historie Křesťanských vánočních koled sahá do 13. století. Podle staré legendy řádu kapucínů je autorem první zpívané koledy svatý František z Assisi (1181–1226), kterou ve vánoční době prosil Boha za ochranu pro zvířata a chudé. Zajímavostí zůstává že v 15. století bylo v Polsku přeloženo mnoho koled z češtiny do polštiny v souvislosti s aktivitami Jednoty bratrské. Koledníci obcházeli stavení, zpívali písně a za přání všeho dobrého dostávali od hospodářů výslužku, oproti tomu jim dávali zelené větvičky stromů ozdobené jmelím, sušenými trávami a bylinami. Hlavní dobou koledování se odehrávalo v období mezi Štědrým dnem a svátkem Tří králů, tedy mezi 24. prosincem a 6. lednem. S tradiční vánoční koledou je spojen například svátek sv. Štěpána (26.12.).

O Adventu a adventním čase, který Štědrému dni předchází se můžete dočíst zde