Přesný čas | Přesný čas online | Atomové hodiny | Přesný čas ve světě | Časová pásma | Kalendáře | Astronomie

Online přesný čas podle atomových hodin v ČR | Hodiny online | Přesný čas ve světě | Časová pásma | Proroctví

Vážíme si Vaší důvěry a děkujeme Vám za návštěvu.

Jako vzdělávacímu projektu financovanému pouze ze soukromých zdrojů nám dovolte, abychom Vás požádali o jakýkoliv, i drobný příspěvek na provoz.

Číslo účtu: 260 116 00 17 / 2010

IBAN: CZ2320100000002601160017

BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

Účet není transparentní. Všem zašleme rádi aktuální výpis z bankovního účtu na vyžádání.

DĚKUJEME VÁM !

Kalendáře, druhy kalendářů

Bede Venerabilis - Beda Ctihodný - zpochybnil jako první datum narození Krista a významně přispěl k výpočtu data Velikonoc  | Přesný čas online podle atomových hodinDruhy kalendářů a kalendáře vůbec je téma, kterým se historikové astronomie a astrologie, a tedy odborníci na historii kalendáře, zabývají již desetiletí. Druhů, typů kalendářů je mnoho desítek, a mnoho druhů kalendářů, které se používaly dříve jsou již nyní překonány, a některé druhy kalendářů, které dříve nebyly běžným smrtelníkům přístupné, jsou dnes volně k využití pro širokou veřejnost. Kalendář, který dnes využíváme, prošel dlouhodobým vývojem prakticky od dob založení Říma.

 

Druhy kalendářů, typy kalendářů a různorodost kalendářů na kulturním pozadí 

Na všech místech planety Země, kde se začala vyvíjet lidská kultura vznikaly různé kalendářové systémy  a tím i druhy kalendářů k zaznamenávání a výpočtu data souvisejícího většinou s počátkem lovecké, pastevecké či zemědělské sezony. Docházelo tím a tedy i k prvním měřením času a k zaznamenávání jejich výsledků. Zrodily se první kalendáře. V současnosti, dle gregoriánského kalendáře používáme kalendář křesťanské doby - výpočet kalendáře je stanoven na základě ustanovení nejvyššího představitele katolické církve, neboť žijeme na území se silnou křesťanskou tradicí.

 

Na vznik a vývoj kalendářů se významně podílejí kulturní i náboženské vlivy

Vzhledem k tomu, že vznikaly různé druhy a typy kalendářů, a tyto byly poznamenány místním náboženstvím a ostatními kulturními vlivy, můžeme sledovat i rozdílné počáteční datování kalendářů, tedy první kalendářní den, a to tedy jak v kalendářním roce, tak i jako vlastní počátek datování celého kalendáře od vybraného časového bodu na časové přímce. Můžeme říci, že většina lidských kultur měla rozdílné chápání času, popisovala nestejně stáří Země, hvězd, vesmíru, lidského druhu či života Zemi vůbec. Pro srovnání například rok 1978 n.l. podle současného gregoriánského kalendáře byl totožný s rokem :

  • 7486 - 7485 rokem řecké světové éry
  • 6691 Scaligerovy juliánské periody
  • 5738 - 5739 židovské éry
  • 2754 éry olympiád
  • 2731 od založení Říma
  • 1397 - 1399 mohamedánské doby Hedžry
  • 1899 - 1900 indické éry Saka
  • 2638 astronomického japonského kalendáře
  • 1694 - 1695 koptského kalendáře

 

AUC - Římský kalendář datováním od založení Říma

Kalendářů se používala, a do dnešní doby se používá, celá řada.   Na území dnešní Indie a Pákistánu, na území hinduistického náboženství obecně, se můžeme setkat i s  30 ti druhy kalendářů, které se používají souběžně. Kalendáře se liší počtem, délkou a názvy měsíců, počátkem roku a svým "nulovým bodem" - počátkem. Židovský kalendář má počátek v okamžiku stvoření světa, křesťanský začíná narozením Krista, islámský se počítá od útěku Mohameda z Mekky do Medíny, římský rokem založení Říma atd. Co však má dnes mnoho kalendářů společného,  je délka týdne: 7 dní - jak bylo zavedeno chaldejskými astronomy.

 

Chaldejský kalendář - zavedení sedmidenního týdne chaldejskými astronomy 

Astronomové z Chaldeje zasvětili každé ze sedmi tehdy známých planet, mezi které počítali i Slunce a Měsíc, jeden den. První byl den Slunce - Sun-day, druhý den byl přiřazen Měsíci - Moon-day atp.  Jiný, rozdílný, avšak neméně zajímavý způsob zaznamenávání a dělení času můžeme sledovat například u Mayů, kteří dny spojovali do větších celků, desetidenních dekád.

 

Starý římský desetiměsíční kalendář

Rok, jenž původně obsahoval pouze deset měsíců začínal měsícem, který byl zasvěcen bohu války Martovi, odtud Martius. Následovaly Aprilis, Maius a Junius, pojmenovaných rovněž po dalších bozích tehdejší římské mytologie. Po pátém měsíci Římané zbylých pět jen očíslovali: Quintilis, Sextilis, Septembris, Octobris, Novembris, Decembris.

 

 

Kamenný římský kalendář - zde již v provedení s dvanácti měsíci | Přesný čas online podle atomových hodin

  • 1. Martius
  • 2. Aprilis
  • 3. Maius
  • 4. Junius
  • 5. Quintilis  
  • 6. Sextilis
  • 7. Septembris
  • 8. Octobris
  • 9. Novembris
  • 10. Decembris
  • 11. Januarius
  • 12. Februarius

 

 

Později, byly Římany přidány za zmíněných deset další dva měsíce, a to Januarius a Februarius. Tím zásahem se počet měsíců dostal do podobného stavu, v jakém jej známe v současnosti - jedná se zejména o počty dnů v jednotlivých měsících, kdy většina měla dní 29 kromě čtyř, které měly 31 dní, a kromě posledního, Februaria, který měl 28 dní. Součtem zjistíme, že římský rok měl 355 dní.

 

Zavedení přestupného měsíce do římského kalendáře 

Následně, po uvedení dvanáctiměsíčního cyklu do praxe, byl zaveden přestupný měsíc Mercedonius. Jeho úkolem bylo vyrovnat rozdíl jednoho dne každý druhý, resp. čtvrtý rok. Mercedonius měl střídavě 23 a 22 dní a vkládal se každý druhý rok za svátek Terminálií, což bylo 23. Februaria. V přestupných letech to tedy vypadalo tak, že za svátek Terminálií byl vložen příslušný počet dní přestupného měsíce a pak doběhlo zbývajících pět dní Februaria.

 

Změna začátku kalendářního roku v římském kalendáři

Tímto způsobem se počítal běh času až do dob Gaia Iulia Caesara s jedinou, nikoliv nevýznamnou změnou: přibližně v roce 190 př.n.l. byl začátek roku přeložen na Januarius. Tím došlo k posunu v rámci číslování, tedy k tomu, že měsícům dříve pojmenovaným podle svého pořadí v kalendáři zůstalo pouze jméno dle původního číslování, nikoliv však pořadí, které jeho jméno vyjadřovalo. Za počátek této éry byl stanoven rok založení Říma.

 

Astronomická korekce kalendáře provedená císařem Gaiem Juliem Caesarem

Kalendář za dob Caesarových měl za čtyři roky 1465 dní, zatímco správně měl mít pouze 1461 dní. Z tohoto a i z dalších, zejména vojenských důvodů vytvořil alexandrijský astronom Sosigenes na přání císaře Gaia Julia návrh reformy kalendáře, a ten ji v roce 46 př.n.l. uzákonil. Astronom Sosigenes především stanovil pevnou délku roku na 365,25 dne, i když je ve skutečnosti je kratší  Právě tato chyba byla předmětem pozdější reformy juliánského kalendáře Papežem Řehořem XIII. Sosigenova aproximace tropického roku, je matematicky pohodlná, protože její vliv na kalendář se jednoduše odstraní přidáním jednoho přestupného dne jednou za čtyři roky. Sosigenes dále upravil počty dní jednotlivých měsíců tak, jak je známe z dnešní doby. Změna délek měsíců souvisela asi s nejpodstatnějším zásahem do kalendáře. Sosigenes zrušil přestupný měsíc vkládaný jednou za dva roky, a zavedl zmíněný přestupný den, vkládaný jednou za čtyři roky. Nezměnil ovšem místo, kam se přestupný den vkládal: opět za 23. Februaria, což znamenalo, že následně teprve proběhlo zbývajících pět dní aktuálního měsíce. Takto reformovaný kalendář začal platit nařízením císaře Gaia Julia v Římské říši od roku 45 př.n.l. včetně.

  

Vznik Juliánského kalendáře na počest římského císaře Gaia Julia Caesara

Poslední změna v římském kalendáři se udála po smrti Caesarově. Na jeho počest - za zásluhy o kalendář - po něm na návrh císaře Marka Aurelia senát pojmenoval první číslovaný měsíc. Místo Quintilis se od té doby užívá Julius a celý kalendář tak, jak jej císař uzákonil, byl přejmenován na kalendář Juliánský. Celé Římské impérium však reformu kalendáře, i s ohledem na rozlohu, nepřijalo a v některých částech ještě po smrti Caesara byl používán kalendář původní. Teprve římský císař Augustus ve všech oblastech říše datování synchronizoval ve smyslu Sosigenova návrhu a zajistil tak celé říši jednotné počítání času. Podobně jako po Gaiu Juliovi, byl za jeho zásluhy o kalendář po něm pojmenován další číslovaný měsíc - místo původního názvu Sextilis se na Augustovu počest jmenuje prapůvodní šestý měsíc v římském kalendáři Augustus.

 

Zavedení Juliánského kalendáře jako oficiálního kalendáře křesťanských zemí 

Nejdůležitější událostí v plynutí času a historii kalendáře se stal První Nikájský koncil r. 325 n.l. Koncil se usnesl, že Juliánský kalendář se nadále bude používat v celém křesťanském světě. Pro křesťany mají velký význam svátky, ve vztahu ke kalendáři zvláště svátky pohyblivé. Do doby koncilu se v různých zemích slavily Velikonoce v různá data, někdy ani ne v neděli. Koncil je sjednotil a stanovil k aktuálnímu datu: v době zasedání koncilu připadla jarní rovnodennost na 21. března, od té doby začíná jaro tímto dnem. Díky době zasedání Prvního Nikájského koncilu, která byla astronomicky velmi zajímavá, se koncil usnesl, že Velikonoční neděle, nejdůležitější datum pro pohyblivé křesťanské svátky, se má slavit o první neděli po prvním jarním úplňku, který nastane po 21. březnu. Padne-li úplněk na neděli, slaví se Velikonoce o příští neděli. V onu dobu již byla v účinnosti další změna, a to výhodnější chaldejské členění času do týdnů, za časů Říma téměř neznámé. Zachován zůstal mechanismus přestupného dne, vkládaného za 23. Februaria. Obvykle je 24. Februarius svátek sv. Matěje. V současné době vkládají vydavatelé kalendářů jeden den za 28. den jednou za čtyři roky a v tento den slaví svátek Horymír.

Stanovení data narození Ježíše Krista pro jednotný kalendář celé církve

První Nikájský koncil však stále definoval "nulový bod" Juliánského kalendáře jako rok založení Říma. Jeden z důležitých úkolů přijala křesťanská církev stanovení přesného okamžiku narození Krista, aby ho definovala jako počátek svého, tedy skutečně křesťanského kalendáře. Pověřila tím tehdejšího roku 1250 AUC (= rok 497 n.l) mnicha Denise Malého, jménem Dionysius Exiguus. Dionysius Exiguus určil den narození Ježíše Krista na 25. prosince 753 AUC. Podle církve je tedy počátek současné éry rok 1 n.l., tedy den 1. ledna 754 AUC. Jakým způsobem spočítal Dionysius Exiguus právě datum 25. prosince 754 AUC není vysvětleno, jisté je, že Exiguus zmýlil a jím vypočítané datum je chybné.

 

Zpochybnění data Kristova narození a přetrvávající problémy s oslavou Velikonoc 

První ho ale zpochybnil anglický učenec Beda Ctihodný (Bede Venerabilis) až začátkem 8. století. Ježíš se totiž narodil v době, kdy vládl Herodes Velký; ten zemřel v roce 4 př.n.l. (= 750 AUC) a Ježíš se proto nemohl narodit později. Dnes se pokládá za nanejvýš pravděpodobné, že se Ježíš narodil kolem roku 7 př.n.l. Ovšem přesné datum je neznámé - mohlo, ale nemuselo to být onoho 25. prosince, jak tvrdí tradice. Beda Ctihodný byl také první, kdo začal uvádět dobu před rokem 754 AUC pomocí "roků před Kristem". Dnes je v textech týkající se historie zvykem používat zkratek BC ,Before Christ, a AD ,Anno Domini, pro označování let "před naším letopočtem" a "našeho letopočtu". Dionysius pracoval nejen z pověření na stanovení data narození Krista, ale i soukromě na problematice stanovení data Velikonoc z hlediska křesťanské liturgie. Metoda Bede Venerabilia byla široce přijata až po uveřejnění spisu "De temporum ratione" v roce 725 n.l.

 

Unikátní datování křesťanského kalendáře od nultého roku jedna

V době Bede Venerabilia i Dionysia Exigua nebylo zvykem považovat nulu za běžné číslo. Dionysius je první známý latinsky píšící autor, který použil pojem, který můžeme považovat za předchůdce čísla nula. Latinské slovo "nulla" znamenající "nic" nebo "žádný" bylo Dionysiem použito zejména proto, že v číslování římskými číslicemi se nula nepoužívala, avšak Dionysius potřeboval vyjádřit zbytek po dělení dvou celých čísel - který může být právě nula. Kromě slova "nulla" použil vzdělaný Exiguus slovo "nihil", rovněž znamenající "nic". A protože vlastně nulu nechápal jako číslo, stanovil rok narození Ježíše Krista nikoliv rokem 0 křesťanské éry, ale rovnou rokem 1. Kristu tedy v roce 1 n.l. byly právě dva roky. Přestože oba druhy "nul", tedy "nulla" a "nihil" znal i Beda Ctihodný, tedy Bede Venerabilis, a byly jím použity např. v pracích týkajících se Velikonoc, ani on nepoužil "nulu" pro počítání roků před Kristem. Dodnes tedy máme před rokem 1 n.l. nikoliv rok 0, ale rovnou rok 1 př.n.l. - snad na věčnou památku starých Římanů a těchto dvou významných mozků raného středověku.