Přesný čas | Přesný čas online | Atomové hodiny | Přesný čas ve světě | Časová pásma | Kalendáře | Astronomie

Online přesný čas podle atomových hodin v ČR | Hodiny online | Přesný čas ve světě | Časová pásma | Proroctví

Vážíme si Vaší důvěry a děkujeme Vám za návštěvu.

Jako vzdělávacímu projektu financovanému pouze ze soukromých zdrojů nám dovolte, abychom Vás požádali o jakýkoliv, i drobný příspěvek na provoz.

Číslo účtu: 260 116 00 17 / 2010

IBAN: CZ2320100000002601160017

BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

Účet není transparentní. Všem zašleme rádi aktuální výpis z bankovního účtu na vyžádání.

DĚKUJEME VÁM !

XVIII. Proroctví Mayského kalendáře a mayská proroctví | Existuje Bůh ?

Chaldejsko-židovsko-křesťanská tradice v mayských proroctvích a vývoj momoteistických náboženství

 Naše studium způsobů, jakými 13. Nebes ovlivnilo vývoj náboženství člověka, začneme u tradice,k níž se dnes hlásí největší počet vyznavačů. Jedná se o tzv. chaldejsko-židovsko-křesťanskou tradici, což je ->( Chaldejsko je biblické označení Sumeru), která začala v průběhu 13. Nebe dominovat nejen západní polokouli, ale i v jiných částech světa. Tuto tradici formovala řada samostatných pulsů, z nichž se vyvinuly charakteristické projevy každého z nich. Při sledování vývoje této tradice, která se časově kryje s vývojem psaného jazyka, se opět budeme soustředit na lichá Nebesa, neboť právě ona jsou výrazně ovlivňována tvůrčí jinově-jangovou polaritou. Na obrázku je vidět, že byla této tradici připsána středová pozice na středové linii procházející Evropou, třebaže se její počátky nacházejí východněji.

Podle mayských proroctví přichází víra v jednoho Boha Stvořitele z období 1. cyklu

Božstva a evolušní symboly přisuzované jednotlivým Nebesům trecenia s jejich příslusnými duchovními kvalitami. Každý den třináctidenní byl považován za krok v procesu vývoje rostliny a byl symbolizován určitým druhem ptáka. Každý následující den symbolizuje vývoj od malých druhů ( kolibřík ) až k těm, kteří vynikají krásou svého opeření ( papoušek )

Je velmi složité cokoli určitého usuzovat o náboženských představách z doby před začátkem Velkého cyklu, neboť z této doby nemáme žádné historické záznamy. Pokud nicméně můžeme soudit, pochází víra v jediného Boha Stvořitele z období I. Nebe Velkého cyklu. Už v této rané době Sumeřané zřejmě uctívali všemohoucího Boha nebes, kterého nazývali An. Ve starověkém Sumeru tento Stvořitel nicméně sdílel svou pozici s houfem nejrůznějších božstev sklizně, domácnosti, deště, hromu a jim podobných. Jak můžeme číst v podání biblických patriarchů, kteří si během 3. Nebe přinesli víru v tohoto Boha Stvořitele z Chaldejska do Kannánu, ztratil již mnohohlavý sumerský pantheon mnoho ze své původní role. Tato skutečnost je v chápání mayského kalendáře velmi významná, neboť došlo k zásadní změně v chápání Boha.

Počátky monoteismu jako víry v jednoho Boha v mayských proroctvích a Žid Mojžíš

Avšak teprve Mojžíš (v souladu s energií 5. Nebe) přinesl spolu s deseti přikázáními, která mu byla Bohem zjevena, Židům důslednou monoteistickou víru, vůbec poprvé na této planetě, na naší mateřské planetě, planetě Zemi.

První ze zmíněných deseti přikázání znělo: Nebudeš míti jiných bohů přede mnou. I když se v tomto požadavku odráží výlučně monoteistické vyznání, zdá se, že bylo omezeno pouze na příslušníky židovského národa. Bůh byl vnímán jako židovský Bůh a v tomto období se Židé pramálo starali o to, zda v jejich Boha věří či nevěří i jiné národy. Adresátem onoho prvního přikázání jsou tedy Židé, kteří se vnímali jako
Bohem vyvolený národ.

Židovští proroci v mayských proroctvích mayského kalendáře

Tato představa výlučně židovského Boha se nezměnila až do počátku 7. Nebe. Tehdy začali vyučovat významní židovští proroci Izajáš, Ámos a Ozeáš - a právě Izajáš byl povolán za proroka přesně v I. roce tohoto baktúnu (748 př. n. L). Izajáš, který bývá v židovské tradici pokládán za největšího z proroků hned po Mojžíšovi a který podobnou roli hraje i v křesťanství, učil, že Bůh využívá nepřátelské národy, jako byly například Egypťané a Asyřané, aby potrestal Židy za jejich bezbožnost. To i jinými slovy znamená, že židovský Bůh začal být nazírán jako vládce i jiných národů a dokonce jako určovatel dějin světa.

Monoteismus, náboženský pokrok a změna v chápání Boha v lidském pojetí pole mayských proroctví

 V druhé části knihy Izajášovy, o níž se soudí, že byla sepsána jiným prorokem obvykle označovaným deutero-Izajáš ('druhý Izajáš'), byla tato změna uvažování dovedena do plných důsledků. Tento prorok žil okolo roku 550 př. n. L, tj . přesně uprostřed 7. Nebe. Deutero-Izajáš učil, že i když jsou Židé v Božích očích
něčím víc, je jejich Bůh přesto Bohem všech lidských bytostí.

Uvědomění, že existuje pouze jeden Bůh, který je Bohem všech lidských bytostí, lze považovat za nejvýznamnější náboženský pokrok celého Velkého cyklu. Přestože se chaldejsko-židovsko-křesťanská tradice postupem Velkého cyklu následujícími Nebesy dále vyvíjela, zůstala tato víra jejím neměnným základem. Je třeba si všimnout, že víra v jediného univerzálního Boha byla poprvé vyjádřena uprostřed 7. Nebe, které je rovněž středobodem celého mayského Velkého cyklu.

Symbolika metamorfózy, změny a transformace v proroctví mayského kalendáře

Vzpomeňme také, že 7. Nebe je symbolizováno motýlem. Motýl jako obraz metamorfózy a transformace je pro tento vývojový stupeň na vrcholu sedmiposchoďové pyramidy velmi výstižným symbolem. Je to právě 7. Nebe, v němž opravdu začíná dominovat nový rámec vědomí nad starým a kdy se představa kouzelného vesmíru se zástupy duchů a božstev mění ve víru v jediného, univerzálního Boha. V minulé kapitole jsme rovněž mohli vidět, že během 7. Nebe se začalo tvůrčí napětí Světového stromu zřetelně projevovat v mohutných větrech, které roznesly tuto víru po celé planetě.

Další vývoj v této náboženské tradici, kdy došlo k odtržení křesťanství od židovství, má i na počátku 9. Nebe jasné kontury, neboť jak jsme již viděli, dualita vytvářená Křížem často vede k rozpadu. 

Rozchod židovské tradice s křesťanským učením v proroctví starých Mayů

Ježíš působil v letech 30-33 - Pavel, který je podle mínění mnohých skutečným zakladatelem a organizátorem křesťanské nauky, byl obrácen v roce 37 a na své první misijní cesty se vydal někdy kolem roku 40. Skutečný rozchod
mezi křesťanskou a židovskou větví však nastal až při apoštolském sněmu v Jeruzalémě v roce 49, pouze několik málo let po začátku vlády 9. Nebe. Na něm apoštolové rozhodli, že i neetničtí židé, kteří nedodržují Mojžíšovy zákony v plném rozsahu, mohou být zahrnuti do křesťanské komunity. Tento rázný krok vedl k definitivnímu rozchodu se židovstvím, v němž hraje mojžíšovský zákon ústřední roli, a od tohoto okamžiku se tedy křesťanství začíná šířit jako samostatné náboženství.

K odlišení obou náboženství vedly také hlubší vnitřní rozdíly. 

Mayové přesně předpověděli ve svých proroctvích univerzální náboženský monoteistický systém

Křesťané, kteří vyjadřovali mentalitu nového Nebe, prosazovali více odpuštění v kontrastu k víře předků, která požadovala 'oko za oko, zub za zub' a jíž se řídili nejen židé, ale celý tehdejší svět. Ježíš rovněž hlásal ukončení všech druhů obětí a příchod Božího království na konci času, v němž budou duše lidí žít věčným životem. Myšlenka, že život má smysl a že dějiny někam směřují, nebyla zřejmě nikdy dříve vyjádřena tak jasně, jako právě v Novém zákoně.

Díky silným větrům 9. Nebe se chaldejsko-židovsko-křesťanská tradice stala univerzální nejen v teorii, ale i v praxi. 

Misijní činnost a rozkvět křesťanství se symbolem Kříže jako duality vedoucí k rozporu

Ježíš své následovníky učil: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření." Křesťanství se tak stalo proselytickým náboženstvím usilujícím o obrácení celého světa na svou víru. Významným krokem k tomuto cíli bylo založení farnosti v Římě, přímo na dělicí planetární linii, už ve 40. letech 1. století, z níž později vyrostl papežský úřad. Během nového Nebe počet stoupenců křesťanské víry i její politická moc neustále narůstaly a na jeho konci se křesťanství stalo státním náboženstvím římské říše; 9. Nebe lze do značné míry považovat za průlom do nového Světla. 

Mayská kultura zanechala předpovědi o temném středověku

 V průběhu 10 . Nebe v období temného středověku, jemuž vládl Tezcalipoca - byla vůdčí role papežského úřadu nicméně zpochybněna irskou a byzantskou církví, a především islámem. Když se toto Nebe nachýlilo ke svému konci, moc církve usídlené pod středovou linií Kříže se však znovu upevnila. Došlo k tomu díky její iniciativě o znovuustavení svaté říše římské, takže v průběhu II. Nebe (829-1 223) bylo na křesťanství obráceno mnoho národů severní a východní Evropy.

Nakonec, jak již bylo uvedeno dříve, s úsvitem 13. Nebe vyústila třicetiletá válka v založení protestantské církve, tedy k založení vyznání, které se zakrátko přemístilo do Severní Ameriky. V průběhu 13. Nebe se obrácení amerického kontinentu na křesťanskou víru dovršilo a prostřednictvím kolonialismu a misijní činnosti se toto náboženství rozšířilo i do ostatních částí světa, především'do Afriky, asijské části Ruska a Oceánie.