Přesný čas | Přesný čas online | Atomové hodiny | Přesný čas ve světě | Časová pásma | Kalendáře | Astronomie

Online přesný čas podle atomových hodin v ČR | Hodiny online | Přesný čas ve světě | Časová pásma | Proroctví

Vážíme si Vaší důvěry a děkujeme Vám za návštěvu.

Jako vzdělávacímu projektu financovanému pouze ze soukromých zdrojů nám dovolte, abychom Vás požádali o jakýkoliv, i drobný příspěvek na provoz.

Číslo účtu: 260 116 00 17 / 2010

IBAN: CZ2320100000002601160017

BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

Účet není transparentní. Všem zašleme rádi aktuální výpis z bankovního účtu na vyžádání.

DĚKUJEME VÁM !

Šedesátiletý cyklus v japonském kalendáři a solární japonský kalendář

Šedesátiletý cyklus v japonském kalendáři

Spolu s kalendářním systémem přijali Japonci od Číňanů rovněž ideu, že kalendář a způsob datování japonského kalendáře jsou záležitostí natolik významnou, že o nich musí rozhodovat stát a jeho centrální vláda. Novou éru vyhlašoval císařský dvůr obvykle rok či dva po nastoupení nového císaře na trůn.

Dvanáct znamení zvěrokruhu v japonském kalendáři

Japonský kalendář a vše o japonském kalendářiVyjma určení podle ér nengó měl v japonském kalendáři každý rok navíc označení podle znamení zvěrokruhu, který byl rozšířen i v dalších zemích Dálného východu, do nichž pronikl buddhismus. Cyklus zvěrokruhu tvoří 12 symbolů, a tyto symboly pomáhaly označovat nejen roky, ale kupodivu i světové strany a hodiny, ba dokonce i každý den a měsíc se nacházel v určitém zodiakálním, astrologickém znamení. Jednotlivým znamením zvěrokruhu, která v japonském kalendáři následují za sebou v pořadí krysa (ne), buvol (uši), tygr (tora), králík (u), drak (tacu), had (mi), kůň (uma), ovce (hicudži), opice (saru), kohout (tori), pes (inu) a kanec (i), jsou přisuzovány specifické vlastnosti, které se podle japonského složitého filosofického systému představ přenášejí i na lidi narozené v příslušném roce.

Pět přírodních elementů a znamení zvěrokruhu v japonském kalendáři

Těchto dvanáct zvířetníkových symbolů se při označování roku v japonském kalendáři dále kombinovalo s pěti přírodními elementy, rovněž přejatými z Číny, a to se dřevem, ohněm, zemí, kovem a vodou. Každý z těchto pěti prvků měl ještě - podle staročínského učení o záporném prvku jin a kladném prvku jang - dvě podoby, kladnou a zápornou, nazývanou též "starší" a "mladší". Tak vzniklo 10 kmenů čili nebeských větví (tzv. Džikkan) – v této souvislosti je třeba připomenout mayský kalendář a princip Světového stromu, řada, kterou Číňané, a po jejich vzoru i Japonci, používali při některých příležitostech místo základních číslovek do deseti. Vzájemným prokombinováním těchto deseti podob přírodních prvků se zvířetníkovými symboly vznikl v japonském kalendáři šedesátiletý uzavřený cyklus, v němž se rok v téže kombinaci zodiakálního znamení a přírodního prvku vyskytoval pouze jedenkrát, například rok mladší dřevěné krysy, staršího ohňového koně či mladší kovové opice.

Šedesátiletý cyklus v japonském kalendáři a evropský letopočet

S ohledem na to, že první šedesátiletý cyklus začal v japonském kalendáři v roce 604, kdy Japonsko oficiálně přijalo čínský kalendář, další začátky cyklů připadají vždy na rok, jehož číselné označení v evropském letopočtu je o 4 vyšší než násobek šedesáti. Pět elementů mělo rovněž vládu nad jednotlivými ročními obdobími: dřevo vládlo jaru, oheň ovládal léto, kov byl elementem podzimu a voda elementem zimy. Zbývající prvek, země, ovládal posledních osmnáct dní (tzv. dojó) na konci každého ročního období. Počátky dojó byly určovány postavením slunce a hrály významnou roli při zahajování sezónních prací a obřadů. Jarní a podzimní dojó trvaly 18 dní, letní a zimní 19 dní.

Počítání času v japonském kalendáři

Zvířetníkové symboly sloužily mimo japonský kalendář také k označování hodin. Den se dělil na dvanáct časových úseků (toki), nazývaných podle zodiakálních znamení, kdy např. půlnoc byla hodinou krysy a poledne hodinou koně, a odpovídajících délkou zhruba dvěma našim hodinám. Šest těchto časových úseků bylo vyhrazeno světlé části dne a šest době noční. Na konci 16. století se do Japonska dostaly první hodiny evropského typu a po celou dobu Edo byly hodiny oblíbeným darem holandských obchodníků vysokým japonským hodnostářům.

Japonské hodiny a japonský kalendář

Vše nasvědčuje tomu, že Japonci evropské hodiny v praxi příliš nepoužívali a považovali je spíše pouze za exotické ukázky evropské jemné mechanické práce. V době Edo se také podle evropských vzorů začaly vyrábět tzv. wadokei neboli japonské hodiny, které měly jen jednu rafiji a umožňovaly počítat čas podle japonského systému. Již ke konci doby Edo si však Japonci uvědomili, že jejich systém měření času je nepohodlný a nepřesný, a od 1. ledna 1873 přešli na evropský solární kalendář a způsob měření času. Také japonský systém počítání věku byl odlišný od evropského a dosti nepřesný. Při svém narození byl člověk již starý jeden rok a o každém Novém roce si připočetl další rok věku. V tomto nepřesném japonském kalendářním systému však velmi často docházelo k paradoxním situacím, kdy dítě narozené v posledním měsíci roku bylo po Novém roce již dvouleté.

Mýtické vlivy v japonském kalendáři

Od dávných dob bylo Japonsko silně přístupné zahraničním mýtický vlivům a ve značné míře jim podřizovali svůj individuální i kolektivní život. Spolu s kalendářem převzali Japonci z asijského kontinentu i základy čínské astrologie, tradice věštění a představu o šťastných a nešťastných dnech, které se opakují v šestidenním cyklu a počítají se vždy od začátku lunárního roku a od prvního dne sedmého měsíce. Víra v jejich vliv na osud a jednání člověka měla po celá staletí značný význam a regulovala společenskou, náboženskou i hospodářskou aktivitu jedince, rodiny i komunity. Rozhodovala o všech závažných událostech, jako byla svatba, odjezd na cesty nebo započetí stavby, a hrála roli neviditelné kulisy i při všech svátcích, oslavách, obřadech a zvycích.